RNA splicing

Splicing (česky někdy sestřih) je postsyntetická úprava mediátorové RNA (mRNA), k níž dochází v jádru eukaryotních organismů. Je to jedna z posttranskripčních modifikací mRNA.

Geny eukaryotních organismů obsahují exony, části nesoucí informace ke stavbě proteinů, a introny, které žádnou takovou informaci nenesou. Při transkripci z DNA do RNA se přepisuje celý gen včetně intronů. Takto vzniklá mRNA se nazývá pre-mRNA a musí být před opuštěním jádra nejdříve různými způsoby upravena a zbavena nekódujících částí.

Ve většině případů však nemusí být mRNA sestřihávána jen jedním způsobem. Pokud existuje více variant splicingu jednoho řetězce mRNA, může tím být logicky regulována struktura budoucích proteinů. Říká se tomu alternativní splicing. Tento mechanismus má za následek, že z jednoho genu u eukaryot může vzniknout více různých proteinů a zvyšuje se tedy bohatost eukaryotického proteomu.

Dvě základní varianty splicingu:

1. pomocí spliceozomu
   • Spliceozom obsahuje množství malých ribonukleoproteinů (snRNPs), schopných katalýzy chemických reakcí a konkrétně sestřihu.
2. autosplicing
   • Autosplicing je vzácnější mechanismus, vyskytující se většinou u ribozymů. Znamená, že molekuly katalyzují sestřih své vlastní struktury.

RNA splicing

In molecular biology and genetics, splicing is a modification of an RNA after transcription, in which introns are removed and exons are joined.

This is needed for the typical eukaryotic messenger RNA (mRNA) before it can be used to produce a correct protein through translation.

For many eukaryotic introns, splicing is done in a series of reactions which are catalyzed by the spliceosome, a complex of small nuclear ribonucleoproteins (snRNPs), but there are also self-splicing introns.