in vitro

In vitro je odborný termín, používaný v medicíně, biologii a dalších příbuzných oborech pracujících s organizmy a jejich částmi v umělých podmínkách laboratoře, který se z latiny překládá jako „ve skle“. V přeneseném slova smyslu, to pak znamená ve zkumavce a dalším laboratorním skle, kde lze něco pěstovat či kultivovat. Od dob, kdy jsou k dispozici i plastové zkumavky, může tento pojem zahrnovat i např. plastové zkumavky a jiné předměty pro uchování či kultivaci nacházející se v laboratoři. Kultivace ve tkáni, nebo v pletivech či hostitelském organizmu se pak nazývá in vivo. Opakem výrazu in vitro je ex vitro.

Příklady pokusů in vitro zahrnují práci s:

• buňkami odvozenými od mnohobuněčných organismů (buněčné kultury nebo tkáňové kultury)
• buněčnými komponenty (např. mitochondrie a ribozómy)
• buněčnými extrakty (např. z pšeničných klíčků nebo retikulocytů)
• čistými molekulami ve zkumavce (DNA, RNA, ...).

in vitro

In vitro (Latin: within glass) refers to studies in experimental biology that are conducted using components of an organism that have been isolated from their usual biological context in order to permit a more detailed or more convenient analysis than can be done with whole organisms. Colloquially, these experiments are commonly referred to as test tube experiments. In contrast, the term in vivo refers to work that is conducted with living organisms in their normal, intact state. The opposite of in vitro is ex vitro.

Common examples of in vitro experiments include:

• cells derived from multicellular organisms (cell culture or tissue culture)
• subcellular components (e.g. mitochondria or ribosomes)
• cellular or subcellular extracts (e.g. wheat germ or reticulocyte extracts)
• purified molecules in the test tube (often proteins, DNA, or RNA, either individually or in combination).