histamin

Histamin (C₅H₉N₃, 2-(4-imidazolyl)ethylamin) byl připraven roku 1907 chemiky Windausem a Vogtem. Roku 1910 byl v nepatrném množství izolován z námelového výtažku. Souvisí úzce s histidinem, z něhož se tvoří dekarboxylací buď účinkem minerálních kyselin za horka nebo enzymatickým štěpením. Histamin je krystalický, rozpustný ve vodě.

Fyziologicky je histamin velmi účinný. Působí na hladké svalstvo, způsobuje intensivní kontrakce dělohy, rozšiřuje cévy a tím snižuje krevní tlak.

Je to látka vznikající z aminokyseliny histidinu. Vyskytuje se zejména v některých bílých krvinkách, ale také i v ostatních orgánech. Jeho nadměrné uvolnění při alergické reakci způsobuje zúžení průdušek (u astmatu), kopřivku aj. Histamin se uplatňuje i při vzniku zánětu a zvyšuje též vylučování žaludeční šťávy. Potlačení jeho působení je součástí léčby alergických stavů (antihistaminika H1) a žaludečního vředu (antihistaminika H2).

histamine

Histamine is an organic nitrogen compound involved in local immune responses as well as regulating physiological function in the gut and acting as a neurotransmitter.

Histamine triggers the inflammatory response. As part of an immune response to foreign pathogens, histamine is produced by basophils and by mast cells found in nearby connective tissues. Histamine increases the permeability of the capillaries to white blood cells and some proteins, to allow them to engage pathogens in the infected tissues.