Zemědělská biotechnologie a etika

Etika je produktem kultury a formuje se ve společnosti mnoha faktory. Tradice, historie, náboženství, převažující ekonomická činnost, sociální struktura a politická organizace jsou některé z nich. Z toho plyne, že neexistují jakási univerzální etická pravidla, ale vždy jen většinově uznávaná v určité kulturní oblasti a v určité době.

Proto integrační projekt Evropské unie vyžaduje pokusit se i o harmonizaci etických stanovisek v rámci Evropy. Jelikož etický aspekt významně ovlivňuje i tržní chování obyvatelstva, má snaha o etické hodnocení nových technologií nezanedbatelný ekonomický dopad. Péčí o tuto stránku evropské politiky přebírá EGE - Evropská skupina pro etiku ve vědě a nových technologiích při Evropské Komisi (Europen Group on Ethics in Science and New Technologies to the European Commission - http://ec.europa.eu/european_group_ethics/sitemap_en.htm ) definovaná jako „ nezávislý, pluralistický a multidiciplinární orgán". Byla ustanovená v roce 1997 jako nástupce GAEIB - Skupiny poradců pro etické důsledky biotechnologií, která existovala v letech 1991-1997.

Posláním EGE, jejíž členy (15) jmenuje předseda Komise, je poradní činnost pro Komisi buď na žádost Komise, která v tom případě i určuje termín, do kdy má být stanovisko poskytnuto, nebo z vlastní iniciativy. Evropský Parlament nebo Rada mohou upozornit EGE na otázky, které považují za eticky závažné. EGE přijímá stanoviska na pracovních zasedáních a je povinna je neprodleně zveřejnit.

V roce 2008 přijala EGE stanovisko k Etickým hlediskům klonování zvířat pro potraviny, v předchozím roce např. o Etických aspektech nanomedicíny. Velmi zajímavá byla diskuse u kulatého stolu o Etice moderního vývoje v zemědělských technologiích, kterou EGE pořádala v Bruselu 18. červne 2008.

Na téma moderních technologií v zemědělství přednesli účastníci osm příspěvků a ilustrativní byly dopolední i odpolední diskuse. Jednání předsedal president EGE Göran Hermerén, profesor lékařské etiky z lékařské fakulty univerzity v Lundu. V úvodu zdůraznil, že je nezbytné, aby v posuzování etické stránky nových technologií dominovala tolerance a pluralismus pohledů. Nové technologie v zemědělství mohou poskytnout více potravin a bezpečnějších při současném zachování kontinuity produkce. Při návrhu revise evropské společné zemědělské politiky (CAP) je však nezbytné mít na zřeteli sociální hlediska a očekávání a přihlédnout ke globální diskusi o trhu.

Předsedkyně sekretariátu EGE a členka kanceláře politických poradců Graça Corvalho zdůraznila klíčový význam odpovědné zemědělské politiky v Evropě. Jako podstatné aspekty uvedla mj. zdraví, meziregionální spravedlnost, ochranu přírody a právo na potravu.
Globálním rámcem a vědeckou stránkou se zabýval Günther Eberz (Bayer AG, Německo). Je nutno respektovat, že v roce 2020 dosáhne světová populace devíti miliard při třicetiprocentním poklesu výměry zemědělské půdy a nutnosti se vyrovnat se změnami klimatu. Kromě toho hnojiva a pesticidy jsou vázány na energii a fosilní zásoby. V této situaci má biotechnologie velké úkoly.

Wilhelm Gruissem, profesor rostlinné biotechnologie na Švýcarském federálním technologickém institutu a president EPSO (European Plant Science Organisation) z podobného hlediska zdůraznil nezbytnost zaměření zelené biotechnologie na chudé země, kde letos postihl hlad 800 milionů lidí, z toho 170 milionů mladších pěti let. Evropa je podle něj střediskem kontroverze ohledně použití moderních technologií v zemědělství. Důsledkem odmítání genetických modifikací je silně subvencované zemědělství podporující vývoz, ale bránící dovozu. Podporuje se v romantickém duchu „ekologické" zemědělství, ačkoli má negativní dopady na přírodu a ignoruje globální realitu ve výživě. To má velice negativní dopady na rozvojové země, zejména v Africe.

V podobné duchu se nesl příspěvek Rajeswari Rajny (socioložka pracující v Centre for Policy Research, New Delhi). Hovořila z hlediska studie IAASTD (International Assessment of Agriculturel Knowledge, Science and Technology for Development), jejíž cíle jsou: omezení hladu,zlepšení života na venkově, zlepšení výživy a zdraí lidí a umožnění environmentálně, sociálně a spravedlivě trvalého rozvoje. Podle této studie se silně přehlížejí tradiční potravinářské plodiny rozvojových zemí. Velkou hrozbou je nedostatek sladké vody, na jehož řešení se musí věda zaměřit. Transgenose podle dr Rajny nepřispívá k řešení cílů IAASTD.
Udržitelnost produkce v zemědělství a lesnictví byla náplní příspěvku profesora Karsten Klint Mensena z Kodaňské univerzity. Při jejím plánování se nesmí přehlížet zájmy zemědělců. Eric Drésin ( politický sekretář EFFAT - Evropské federace odborů v zemědělství, potravinářství a cestovním ruchu) se naopak zaměřil na spotřebitele a jejich zdraví, které je ohrožováno používáním antibiotik při výkrmu a také obesitou. Hrozbu pro bezpčnost potravin a lidské zdraví podle něj představují pesticidy (cituje dokonce román Silent Spring!), umělé přídavky do potravin a GMO.. Dále uvedl nepříznivé dopady globalizace: spotřebu 89% světových zásob pitné vody na produkci potravin, biopaliva, znečištění prostředí dusičnany a monopol supermarketů, kde 40 firem kontroluje třetinu globálního prodeje. S údaji Günthera Eberze kontrastovalo jeho doporučení ekologického zemědělství.

Spojení vědeckého a demokratického přístupu k plánování zemědělských a environmentálních opatření považuje za nanejvýše žádoucí profesor Eric Millstone z Univerzity of Sussex. Průmyslové i zemědělské biotechnologii a jejím etickým stránkám se věnoval Christoph Then, konsultant Greenpeace. Jeho příspěvek byl spíše filosofováním o „ignorování komplexity živých bytostí a životního prostředí", obecným varováním před „novými riziky někdy nevratné povahy", a varováním před „monopoly a patentovým systémem" než věcnou analýzou.
Strukturou evropské potravinářské a environmentální politiky se zabývala Nathalie Moll (EuropaBio). Navázala na referát Günthera Eberze důrazem na nutnost zvýšit produktivitu zemědělské půdy a postavit projekt udržitelnosti na ekonomických, sociálních a ekologických základech. Vyčíslila úspory pesticidů a emisí dosažené díky zavedení agrobiotechnologie, která také pozvedla příjmy zemědělcům.

V plenární diskusi se několik specialistů zabývalo kontroversí spojenou s použitím geneticky modifikovaných produktů lepší výživné hodnoty v rozvojových zemích. Uvedli, že problém není v technologii, ale v technických a ekonomických limitech. Obecně je otázka dostupnosti potravy a výživy značně závislá na distribuci a její socio-ekonomických podmínkách. Za klíčovou považují produkci malých a středních zemědělských hospodářství.
V souvislosti s EU se považují regulace jako značení a sledovatelnost za faktor zvyšující cenu potravin. Současně se uvádí, že geneticky modifikované plodiny, které by mohly pomoct rozvojovým zemím se nevyužívají z obavy problémů na trhu. Je nutno hodnotit důsledky CAP z hlediska globálního trhu.

V debatě se uvedlo, že evropská regulace chemikálií vedla v UK k poklesu produkce obilnin o čtvrtinu. V tomto spojení se zdůraznila vysoká daň úmrtí na malárii, která provázela zákaz DDT. Zajištění dostatku potravin je též významným faktorem ovlivňujícím migraci. Diskuse se pochopitelně nemohla vyhnout problému rovnováhy mezi zemědělskou produkcí určenou pro potraviny a pro výrobu alternativních paliv. Zdůrazňoval se přínos až druhé generace zdrojů biopaliv.

Diskuse se také věnovala odvozeným problémům jako je výchova odborníků, etické zacházení se zvířaty, životospráva, stravovací návyky a nutnost omezováním odpadů potravin. Jako významné pro budoucnost moderního zemědělství se považují nanotechnologie, patentová politika a biologická rozmanitost.

Celá diskuse okolo kulatého stolu ukázala na složitost zemědělské politiky, ale hlavní etický aspekt, který z ní vyplynul, se týkal zajištění dostatku kvalitní potravy pro lidstvo postavené na basi solidaity. Tomu by se měla podřídit ostatní kriteria.

Autor: Jaroslav Drobník