Jsou buněčné kultury spolehlivým modelem pro lidskou medicínu?

Buněčné kultury používané v biologickém a medicínském výzkumu podle nové studie až tak nejsou věrnou kopií reálných tkání, jak vědci s oblibou věří. 

Ukázalo se, že savčí buňky pěstované v laboratoři se už během tří dnů intenzivně adaptují na nové prostředí a mění se. Potíž je v tom, že výzkum řady lidských onemocnění, včetně rakoviny, zásadním způsobem stojí na buňkách pěstovaných v laboratorní kultuře mnohdy po celá desetiletí. Závěry této studie nepochybně povedou k přehodnocení dřívějších výzkumů a také naznačí, jak do budoucna vylepšit experimentování s lidskými buňkami.

S lidmi se moc experimentovat nedá. Vědci studující lidskou biologii bývají odkázáni na různé modely, nejčastěji buněčné kultury. Ty vznikají odebráním buněk z lidského těla a jejich pěstováním v laboratoři. Buněčné kultury se postupně staly základem moderního výzkumu, ale už dlouho se vědělo, že se buňky v laboratorní kultuře mohou chovat jinak, nežli v lidském těle.

Vedoucí výzkumu Richard Meehan z centra MRC Human Genetics Unit Edinburghské univerzity a jeho kolegové zjistili, že se buňky v buněčných kulturách rychle přizpůsobují novým podmínkám. Za týden jsou přizpůsobené životu v laboratorním skle.

Meehan a spol. byli překvapeni rychlostí a rozsahem adaptivních změn u buněk v buněčných kulturách. Mnoho buněčných kultur používaných ve výzkumu roste v laboratoři velmi dlouho a zřejmě se v mnohém liší od buněk lidského těla, jejichž smysluplným modelem mají být. Vědci by to rozhodně měli brát v potaz.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: