Různé genetické varianty ovlivňují hladiny krevních lipidů

Metabolizmus a metabolické dráhy patří k nejzajímavějším a zároveň nejsložitějším tématům, kterými se mohou vědci zabývat. Poměrně vděčným tématem je oblast metabolizmu tuků u člověka, která zajímá nejen odbornou, ale i laickou veřejnost a ještě zajímavější je oblast genetických predispozic k určitým odchylkám v metabolizmu tuků.

Existuje několik známých monogenních chorob (tedy chorob způsobených mutací v jednom určitém genu), které vážně narušují metabolizmus lipidů jako celek. Příkladem je třeba familiární hypercholesterolémie, kdy je z důvodu mutace určitého genu pro lipoproteinový receptor zcela narušen transport cholesterolu, který se tak neúměrně hromadí (Soutar, 2010). Existují ovšem i další poruchy metabolizmu lipidů, které nemají zdaleka tak jednoduchou dědičnost. Na jejich vzniku se totiž podílí mnohem více genů a v závislosti na kombinaci jejich vlivu a faktorů vnějšího prostředí se poté choroba různým způsobem projeví. Příkladem budiž některé formy hypertriglyceridémie (Yuang et al. 2007). Tato skupina chorob se vyznačuje zvýšenou hladinou lipidů zvaných triglyceridy v krvi. V současné době je hodně pozornosti věnováno cholesterolu a jeho vlivu na zdraví člověka. A tak zatímco cholesterolu se dostává dostatek místa v osvětových programech pro širokou veřejnost, na triglyceridy se někdy zapomíná. Zvýšená hladina triglyceridů může přitom vést k řadě závažných chorob, jakými jsou ischemická choroba srdeční, cévní mozková příhoda nebo zánět slinivky břišní (pankreatitida) (Yuang et al. 2007).

Nová studie mezinárodního týmu vědců Johansen et al. (2010), která vyšla v posledním čísle prestižního časopisu Nature Genetics, opět trochu více rozkrývá tajemství genů stojících v pozadí vzniku hypertriglyceridémie. Vědci zkoumali řadu genových variant a  polymorfizmů v genech, u kterých již dřívější studie prokázaly souvislost s vyššími hladinami triglyceridů v krvi. Jde například o geny  APOA5, GCKR, LPL a APOB (OMIM). Problémem je ovšem skutečnost, že tyto geny se mohou vyskytovat v různých variantách, přičemž někdy nejde rozlišit, zda jde o variantu patologickou, která způsobuje zvýšení hladiny triglyceridů, nebo o nevinnou variantu bez jakýchkoliv klinických projevů. A právě na tuto část problematiky se vědecký tým zaměřil. Pomocí technologie genových čipů vědci prověřili celkem 438 pacientů s hypertriglyceridémií a dále 327 osob bez této choroby (kontrolní soubor). Vědci zjistili, že vzácné genetické varianty se vyskytovaly zhruba u 28 % osob s triglyceridémií, ovšem pouze u 15 % osob bez této choroby.

Závěrem vědci konstatují, že vzácné varianty výše zmiňovaných genů mají zřejmě na rozvoj triglyceridémie větší vliv, než jejich mnohem častější varianty. Zároveň ovšem vědci potvrzují předchozí domněnky, podle kterých má na vznik hypetriglyceridémie vliv více genů (výše uvedený výčet 4 genů určitě nebude ve skutečnosti konečný) a hlavně více variant těchto genů. Navíc svůj vliv sehrávají i časté varianty, jejichž určité kombinace mohou v konečném důsledku vést rovněž k hypetriglyceridémii, i bez přítomnosti vzácných variant. Přes tyto přetrvávající nejistoty jde o významný přínos pro výzkum genetického pozadí hypetriglyceridémie, který může časem přinést pokrok jak v oblasti diagnostiky, tak i v oblasti léčby.

Autor: Antonín Šípek

Zdroj: Rare And Common Genetic Variations Responsible For High Triglyceride Levels In Blood

http://www.medicalnewstoday.com/articles/195832.php

Použitá literatura:

Johansen Ch.T. et al. (2010): Excess of rare variants in genes identified by genome-wide association study of hypertriglyceridemia. Nature Genetics. 42: 684-687

OMIM - Online Mendelian Inheritance in Man, (TM). Johns Hopkins University, Baltimore, MD. MIM Number: 145750: 9/7/2006

Soutar, A. K. (2010): Rare genetic causes of autosomal dominant or recessive hypercholesterolaemia. IUBMB life  62(2): 125-31

Yuan, G., Al-Shali, K. Z, Hegele. R. A. (2007) Hypertriglyceridemia: its etiology, effects and treatment. CMAJ. 176(8): 1113-20.