Datum: 23.2.2015
Objev antibiotik, jakožto prostředku cílené léčby bakteriálních infekcí, patří určitě k nejvýznamnějším milníkům 20. století. Desítky let (někdy ne zcela zodpovědného) používání antibiotik v klinické praxi bohužel plně odkryly fenomén bakteriální rezistence k antibiotikům. Různé bakterie velmi rychle rozvinuly schopnosti, díky kterým se staly rezistentními, často i k většině dnes běžně užívaných antibiotik. Pomyslný „souboj“ člověka s bakteriemi tak objevem antibiotik určitě neskončil, spíše by se dalo říci, že přešel do další fáze. V rámci tohoto „souboje“ jsou do klinické praxe zaváděna nová antibiotika. Karbapenemy jsou jedním z příkladů relativně nových a účinných antibiotik se širokým spektrem účinku. Ovšem ani v případě karbapenemů nezůstaly bakterie pozadu. Na svou ochranu před účinky karbapenemů užívají bakterie velmi účinné taktiky – umí například antibiotikum v prostředí inaktivovat, nebo jej ze své buňky dokonce aktivně odstranit. Přeborníky v rezistenci na karbapenemy jsou bakterie čeledi Enterobacteriaceae.
Karbapenemy jsou relativně novou a moderní skupinou beta-laktamových antibiotik. Pochází tedy ze stejné skupiny jako nejstarší známé antibiotikum vůbec – penicilin. Společný je jim také základní účinek – tedy narušení tvorby bakteriální buněčné stěny díky vazbě na určité bakteriální proteiny (penicillin binding proteins) (Koblihová a Suchopár, 2008). Karbapenemy tak fungují jako baktericidní antibiotika, působí proti bakteriálním buňkám a nepřímo je vlastně ničí (Beneš, 2011). Karbapenemy jsou širokospektrá antibiotika, jsou účinné proti grampozitivním, gramnegativním i anaerobním bakteriím. Přirozeně rezistentní vůči působení karbapenemů jsou například Enterococcus feacium, meticilin-rezistentní Staphylococcus aureus (MRSA) a Stenotrophomonas maltophilia (Koblihová a Suchopár, 2008). V klinické praxi jsou karbapenemy používány k léčbě těžkých, život ohrožujících infekcí, často i v kombinaci s jinými antibiotiky. Jde přitom o antibiotika s minimální toxicitou pro lidský organizmus a proto jsou dobře snášena. V České republice jsou z karbapenemů registrovány a užívány imipenem, meropenem, ertapenem a doripenem (Beneš, 2011).
Bohužel, ani karbapenemům se však nevyhnuly problémy spojené s nárůstem bakteriální rezistence. Připomeňme si trochu historii. Jako první zástupci této skupiny antibiotik byly v 80. letech minulého století vyvinuty imipenem a meropenem. V té době byly prakticky všechny enterobakterie (čeleď Enterobacteriaceae) na podání karbapenemů citlivé, karbapenemy si tak vysloužily pozici rezervních antibiotik pro léčbu nozokomiálních infekcí (Papp-Wallace et al., 2011). V 90. letech minulého století však enterobakterie začaly být rezistentní vůči cefalosporinům, které byly v tu dobu nejrozšířenějším antibiotikem v léčbě enterobakteriemi vyvolaných infekcí. Tím se uvolnilo místo pro masovější využití karbapenemů. S tím ovšem, bohužel, rostl i výskyt rezistentních bakteriálních kmenů. Pokud byla rezistence na karbapenemy okolo roku 2000 stále velmi vzácná, po roce 2010 už v řadě států světa (zastoupení rezistentních kmenů se často výrazně liší) představuje významný medicínský problém (Perez a Van Duin, 2013).
Molekulárně - buněčný mechanizmus vzniku rezistence vůči karbapenemům je dán jednou z následujících možností:
Závěrem ze shrnout, že bakteriální rezistence představuje a bude představovat závažný medicínský problém. Každé, byť původně rezervní, antibiotikum je vytaveno velkému riziku rozvoje bakteriální rezistence, jakmile dojde k jeho masivnímu užívání. Proti samotnému mechanizmu vzniku rezistence není obrany, bakterie jsou schopné přežít v extrémně nehostinném prostředí právě proto, že jsou tak přizpůsobivé. Co ovšem může pomoci a rozvoj rezistence do velké míry zmírnit je rozumná antibiotická politika, založená na účelné a opodstatněné antibiotické terapii.
Autor: MUDr. Antonín Šípek
Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.
Literatura:
Beneš, J. (2011) Ertapenem a jeho postavení mezi ostatními karbapenemy. Klin Farmakol Farm. 25(3):144–149.
Hrabák J., Chudáčková E. (2008) Rezistence bakterií ke karbapenemům. Epidemiol. Mikrobiol. Imunol. 57(4):125-136.
Koblihová, H. Suchopár, J. (2008) Karbapenemy: přehled a porovnání základních údajů. Remedia 18(3):247-251.
Perez, F., Van Duin, D. (2013) Carbapenem-resistant Enterobacteriaceae: a menace to our most vulnerable patients. Cleve Clin J Med. 80(4):225-33.
Walther-Rasmussen, J., H?iby, N. (2007) Class A carbapenemases. J Antimicrob Chemother. 60(3):470-82.
Zarrilli, R., Giannouli, M., Tomasone, F. et al (2009) Carbapenem resistance in Acinetobacter baumannii: the molecular epidemic features of an emerging problem in health care facilities. J Infect Dev Ctries. 3(5):335-41.
Papp-Wallace, K.M., Endimiani, A., Taracila, M.A. et al. (2011) Carbapenems: past, present, and future. Antimicrob Agents Chemother. 55(11):4943-60.
Veronika Hradilová: Souhlas (04.06.15 08:58)
Dobrý den,
pěkně napsaný článek. Karbapenemy už dávno nejsou "záložními" antibiotiky. Tématem mé diplomky jsou právě mobilní genetické elementy v šíření rezistence ke karbapenemům. Objevili jsme vysokou míru kolonizace autralských racků E.coli s tvorbou blaIMP. Pokud vás to zajímá, ozvěte se: veronika.hradilova@gmail.com (reagovat)
Váš komentář:
Gate2Biotech - Biotechnologický portál - Vše o biotechnologiích na jednom místě.
ISSN 1802-2685
Tvorba webových stránek: CREOS CZ
© 2006 - 2024 Jihočeská agentura pro podporu inovačního podnikání o.p.s.
Zajímavé články s biotechnologickým obsahem:
Věda technika výzkum - Přehled zpráv z vědy techniky a výzkumu.
Masarykova univerzita - Masarykova univerzita
Živý lidský pacient poprvé dostal editovanou prasečà ledvinu
Nanočástice s lĂ©ÄŤivem mohou zabránit paralĂ˝ze po poranÄ›nĂ mĂchy