Protilátka proti viru Ebola-Súdán

Na severu Demokratické republiky Kongo se do stejnojmenného afrického veletoku vlévá řeka Mongala, kterou zase napájí řeka Ebola. O Mongale skoro nikdo neslyšel, ale zato proslulost Eboly zdaleka převyšuje nevelký geografický význam této tropické říčky. V roce 1976 byly právě v oblasti Eboly poprvé zaznamenány děsivé filoviry ze skupiny jednořetězcových a negativně polarizovaných RNA virů, které se posléze proslavily jako Ebola. Dneska je zná skoro každý, píšou se o nich romány, intenzivně je studují odborníci na bioterorismus, vojáci i teroristé a v Polsku dokonce funguje deathmetalová formace tohoto jména.

Výrazně vláknité ebolaviry jsou opravdu hrůzostrašné. U lidí i některých dalších primátů způsobují velmi drsné krvácivé horečky, které v případě nejzavilejšího kmene Ebola-Zair (EBOV) zabíjejí 90 procent nakažených. Podle mnohých odborníků je Ebola jednou z nejnebezpečnějších nákaz, s jakými se v dnešní době lidé mohou potkat. Její přírodní rezervoár byl až donedávna dost záhadný, dnes jsou hlavními podezřelými některé druhy kaloňů, od nichž se primáti nejspíš nakazí kontaminovaným ovocem. Léčba Eboly je nesmírně problematická, na virus prakticky nefungují žádné dostupné léky, příprava séra z přeživších nemocných je velice drahá a jeho účinek je jen omezený.

Naštěstí pro lidstvo má Ebola podle všeho jenom omezené schopnosti šíření. Mezi lidmi se přenáší přímým stykem s krví nebo slinami nakaženého, což lze do značné míry předejít dobře zorganizovanou lékařskou péčí. S jistou dávkou cynismu postačí izolovat pacienty až do jejich smrti a pak zařídit hygienicky vyhovující pohřeb. Proto jsou země s fungujícím zdravotnictvím vůči hrozbě Eboly ve skutečnosti poměrně dobře chráněné, pokud ovšem nedojde k jeho zhroucení anebo k případnému vypuštění vojenských kmenů, například legendárního křížence s neštovicemi - ebolapox. Výzkum Eboly samozřejmě velice omezuje nevyhnutelné zařazení ebolavirů do nejvyšší úrovně biologické bezpečnosti BSL 4, přičemž na celém světě existuje jen několik laboratoří, které s takovými viry mohou oficiálně pracovat. Přesto i v tomto výzkum občas dojde k zajímavému průlomu.

Badatelé z kalifornského Scrippsova výzkumného institutu a Lékařského výzkumného institutu infekčních chorob armády Spojených států ve Fort Detricku, Maryland, pod vedením sympatické Eriky Ollmann Saphire nedávno izolovali a prozkoumali protilátku, která dokáže neutralizovat virus kmene Ebola-Súdán (SUDV). Tento kmen je se čtyřmi známými epidemiemi sice o něco vzácnější, než Ebola-Zaire a v porovnání s ním způsobuje v uvozovkách „pouze" zhruba 60ti procentní úmrtnost, na druhou stranu ale vyvolal zatím největší epidemii Eboly s 425 nemocnými, která proběhla v letech 2000 a 2001 v Ugandě.

Vojenští výzkumníci z Fort Detricku nejprve hledali protilátku proti viru Ebola-Súdán, což se doposud žádné laboratoři nepodařilo. Do laboratorních myšek vpíchli neškodný virus upravený tak, že vyrábí kopie obalového proteinu vražedného viru Ebola-Súdán. Imunitní systém myšek na molekuly zmíněného proteinu zareagoval a jejich B-lymfocyty vyrobily směs různých protilátek, které pak ve Fort Detricku izolovali a otestovali. Nejlépe si vedla protilátka označená jako 16F6, která neutralizovala částice viru Ebola-Súdán na Petriho misce a dokonce i průkazně oddalovala smrt laboratorních myší nakažených touto formou Eboly. Vojáci pak protilátku 16F6 poslali do laboratoře Scrippsova institutu.

Saphirová a spol. se specializují na zobrazování detailů vazby protilátek na různé nebezpečné viry pomocí rentgenové krystalografie a dalších sofistikovaných technologií. Teď se podívali na zoubek vazbě protilátky 16F6 na virus Ebola-Súdán a zjistili, že se váže na jedno z mála přístupných míst obalového proteinu eboly. Právě kolem tohoto místa se pohybují segmenty obalového proteinu viru GP1 a GP2, jejichž souhra je nezbytná pro průnik smrtících ebolavirů do infikovaných buněk. Díky proteinům GP1 a GP2 se viry Eboly uvolňují ze sevření endozomů, váčků endomembránového systému buněk, které by je jinak zlikvidovaly a zahajují zkázonosnou kariéru uvnitř nešťastné buňky. S navázanou protilátkou 16F6 ale zlovolným virům jejich trik nefunguje a neslavně skončí uvnitř endozomů jako odpadky.

Vše nasvědčuje tomu, že strategie protilátky 16F6 je zatím vůči ebolavirům ta nejlepší, o jaké víme. Prakticky stejným způsobem pracuje i protilátka KZ52, získaná z pacienta přeživšího epidemii viru Ebola-Zair v roce 1995. Saphirová si myslí, že to není náhoda a že je to možná nejúčinnější obrana, jakou dokáže lidský (a myší) imunitní systém vymyslet proti různým kmenům ebolavirů. Není vyloučeno, že právě na tomto mechanismu odzbrojení krvavých bestií vznikne použitelná vakcína nebo lék proti Ebole.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka PhD., PřF JU, České Budějovice

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Originální studie: Nature Structural & Molecular Biology online 20.11. 2011.

Připraveno podle: Study finds a weak spot on deadly ebolavirus. ScienceDaily 20.11. 2011,

Wikipedia (Ebola, Sudan virus).

Obrazové přílohy:

Protilátka (zlatě) odzbrojuje virus Ebola-Súdán. Kredit: The Scripps Research Institute.
http://images.sciencedaily.com/2011/11/111120134703-large.jpg

Ebolavirus. Kredit: CDC, Public Health Image Library, Wikimedia Commons.

Najděte si Ebolu. Kredit: wikipedy.com

Šéfka výzkumného týmu Erica Ollmann Saphire. Kredit: E. Saphire, Scripps.