Prolomení věkové hranice 26 let u studentů vysokých škol

**26 letá věková hranice v sociální pomoci v České republice** Pokud jde o Českou republiku, v současném systému sociálních dávek je většina sociální pomoci orientována na rodiny studentů z titulu péče o studující zletilé, nezaopatřené dítě do 26 let, vyživované rodiči. Bílá kniha terciárního vzdělávání, popisuje nový princip ekonomického osvobození studenta dospělého člověka od finanční závislosti na rodičích naopak činí ze studenta tzv. samostatnou sociální jednotku. **Záhájení studia později, než bezprostředně po absolvování střední školy** K potřebě změny věkové hranice pro sociální pomoc v době studia vede i prodlužující se věk dokončování studia. Problematika 26 let je spojená se dvěma okruhy.studentů Jeden okruh studentů, kteří se nedostanou na vysněnou vysokou školu napoprvé a ztratí tím někdy i několik let než skutečně zahájí studium. Druhá skupina studentů jsou ti, kteří studium z nějakých důvodů přeruší . Oba tyto problémy vyplývají z definice studenta v zákoně o státní sociální podpoře, která studenta definuje jako nezaopatřené dítě, které se soustavně připravuje na budoucí povolání. Slovo nezaopatřené a slovo soustavně je klíčové právě proto, že zákon nepočítá s tím, že student studium přeruší, a to buď přeruší mezi střední a vysokou školou kdy se nedostane k dalšímu studiu na poprvé nebo přeruší mezi bakalářským studijním programem a magisterským stud. programem. I z tohoto důvodu věk, kdy studenti dokončují terciární vzdělávání, již dnes běžně překračuje věkovou hranici 26 let, která je pro řadu položek sociální podpory během studia rozhodující. Překročením této hranice se však studenti dostávají do složité sociální situace. **Student jako dospělý člověk** K problematice sociální podpory a zvýhodnění zdravotního pojištění studentů nad 26 let je potřeba přistupovat z jiného úhlu pohledu než dosud, tedy nikoli pouhou úpravou definice nezaopatřeného dítěte v zákoně o státní sociální podpoře a zvyšování věkové hranice. V těchto případech se jako vhodnější ukazuje model běžně aplikovaný např. ve skandinávských zemích, kde jsou studenti vysokých škol považováni za dospělé a na výchozí rodině principiálně nezávislé osoby. Proto expertní tým Individuálního projektu národního navrhuje uplatnit pojetí studenta jako relativně samostatné sociální jednotky, které bude řešit nejen problém hranice 26 let pro účely zdravotního pojištění, ale změní i celý systém sociální podpory studentů. Posuzování sociální samostatnosti je přitom závislé na tom, zda student žije v domácnosti rodičů, s partnerem nebo sám. **Věková hranice od roku 1956** Je nutné také říci, že nelze snadno udělat změnu v definici studenta v zákoně o státní sociální podpoře pouhým zvýšením věkové hranice. Pro účely posuzování nezaopatřenosti dítěte v systémech sociálního zabezpečení a nároku na sociální dávky, zdravotní pojištění a další studentské výhody je věková hranice 26 let stanovena již několik desítek let a v mezinárodním srovnání je hranice nezaopatřenosti rodiči vyživovaného dítěte jednou z nejvyšších. Původní hranice 25 let z roku 1956 byla v roce 1968 zvýšena na 26 let právě v souvislosti s prodloužením povinné školní docházky z 8 na 9 let. Není smyslem žádného ze systémů sociální ochrany neomezená podpora studia. Je ale také nutné oddělit přípravu na budoucí povolání a celoživotní vzdělávání. Pro úplnost k nezaopatřenosti dítěte a vyživovací povinnosti rodičů je nutné poznamenat, že podle zákona o rodině vyživovací povinnost rodičů k dětem končí okamžikem, kdy děti jsou schopny se samy živit, resp. jestliže by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Z výše uvedených důvodů je věková hranice 26 let pro nezaopatřenost dítěte pro účely poskytování dávek státní sociální podpory a sociální péče dostatečná. Samotné zvýšení věkové hranice nezaopatřenosti by vedlo k nedozírným dopadům na státní rozpočet, protože je to jediná definice studenta v českém právním řádu, na kterou se odvolává zhruba 160 právních předpisů. Tyto právní předpisy, pokud chtějí použít pojem „ student“ se důsledně odkazují na definici obsaženou v zákoně o státní sociální podpoře. Nejvýznamnější právní předpisy jsou samotřejmě zákon o daních z příjmů a zákoník práce. Navíc výše věkové hranice 26 let se jeví pro účely poskytování sociálních dávek rodinám pečujícím o nezaopatřené děti, vyživované rodiči přiměřená, vzhledem k tomu, že v případě studentů vysokých škol se jedná již o dospělé osoby, které často mají vlastní rodinu a vlastní děti, které jsou nuceni zaopatřit. V takovém případě například zákon o daních z příjmů dokonce počítá se situací, kdy mohou prarodiče uplatnit slevy na dani za vyživované vnuky a vnučky, pokud toto daňové zvýhodnění nemohou uplatnit rodiče, protože studují a nemají vlastní příjmy. Právě proto, že je problematika tak složitá, přesahuje gesci několika ministerstev, se dosud nikdo nepokusil o změnu v definici studenta nezaopatřeného dítěte a studenta vysoké školy – dospělého člověka. Například u středoškolského studia je standardní definicí student, který studuje pouze v denním studiu (tedy soustavně nepracuje), zatímco student vysoké školy, který soustavně pracuje, má stále výhody a status studenta nezaopatřeného dítěte, ačkoli je de facto skutečně zaopatřený. Pro studenty, kteří přesáhli věkovou hranici 26 let nebylo dlouhodobě reálné nalézt jednoduché legislativní řešení. Stanovení definice studenta ve vlastním zákoně o finanční pomoci studentům a vyjmutí studenta vysoké školy - dospělého človeka z definice nezaopatřeného dítěte z gesce MPSV a převedení do gesce MŠMT je však velmi náročný proces, jež je nyní řešen v rámci tzv. Individuálního projektu národního s názvem „Reforma terciárního vzdělávání“ a první výsledky řešení problematiky by mohly být ministerstvem prezentovány na jaře příštího roku. Již v červnu roku 2007 vydal Evropský parlament zprávu, ve které uvádí, že „v souladu se závěry Zelené knihy o demografii” lze evropský demografický deficit mimo jiné považovat za důsledek „odkládání různých životních etap (studium, práce, rodina)”, kterých se v současné době „dosahuje později než v minulosti”. Na tomto trendu se nepochybně podílí skutečnost, že přibývá studentů s rodinnými závazky. Zpráva v této souvislosti uvádí, že například 41 % žen ve Švédsku a 31 % žen ve Finsku má své první dítě ještě před ukončením studia. Propojení studia, vzdělávání a rodinného života Poslanci proto žádali členské země, aby státy podporovaly rozvoj politiky usnadňující propojení studia, vzdělávání a rodinného života a mladé lidi v plnění jejich rodinných závazků. Tato politika by rovněž měla mladým lidem se závazky pomoci vyhnout se jakékoli formě diskriminace a umožnit jim co nejlépe přispívat k růstu a konkurenceschopnosti Evropy. Studentské pojištění, snížení zdanění půjčky a úvěry Evropský parlament ve zprávě vybízí členské státy, aby si uvědomily situaci mladých studujících lidí s rodinnými závazky a umožnily jim přístup k prostředkům uzpůsobeným jejich potřebám. Dále členským státům navrhuje, aby poskytovaly dostupné „studentské pojištění“ a zejména sociální a zdravotní zabezpečení, které by mohlo být rozšířeno na závislé osoby. Členské státy by rovněž měly snížit nebo zrušit zdanění pro mladé lidi, kteří studují a pracují a kteří se starají o rodinu nebo závislé osoby. Poslanci Evropského parlamentu také navrhují, aby členské státy a úvěrové instituce těmto lidem usnadnily poskytování půjček a úvěrů. **Pružnější formy organizace studia** Evropský parlament také vyzývá členské státy, aby ve spolupráci se vzdělávacími zařízeními navrhly pružnější formy organizace studia, například zvýšením nabídky dálkového vzdělání a možností flexibilního studia a umožnily, aby více dospělých mohlo pokračovat ve studiu v rámci celoživotního vzdělávání. **V souladu s doporučením Evropského parlamentu by tedy v ČR měl mít student nárok na sociální výhody v každém stupni terciárního vzdělávání bez věkové hranice.** V návaznosti na tuto skutečnost navrhujeme uplatnit pojetí studenta jako relativně samostatné sociální jednotky, které bude řešit nejen problém hranice 26 let pro účely zdravotního pojištění, ale změní i celý systém sociální podpory studentů. Nová definice studenta jako dospělého člověka by navíc odpovídala již dříve formulovanému požadavku, aby každý jedinec měl během svého života bez ohledu na věk právo projít všemi stupni terciárního vzdělávání (bakalářský program, magisterský program, doktorské studium) s možností během studia využít výhody neplatit zdravotní pojištění, pokud soustavně nepracuje. Tato výhoda by se vztahovala pouze na jeden „průchod“ příslušným stupněm terciárního vzdělávání a na studenty, kteří v daném okamžiku nejsou v řádném pracovním poměru. Doba, po kterou by měla být pomoc poskytována, by se lišila v závislosti na konkrétním studiu, obecně však lze říci, že finanční podpora by měla studentovi náležet po dobu standardní délky studia. Zásadní změnou v pojetí definice přípravy na budoucí povolání je fakt, že její podstatou již nebude důraz na soustavnost a věkový limit, ale maximální počet let studia v terciárním vzdělávání, kdy student bude oprávněným příjemcem sociálních výhod. Maximální počet let pro přijímání sociální podpory z titulu studia na vysoké škole bude odvozen od standardních délek studia pro jednotlivé programy (bakalářský, magisterský, doktorský). Zdroj článku: www.reformy-msmt.cz

---

58