Proč jsou muži vyšší než ženy?

Dospělí muži mají vyšší průměrnou výšku nežli dospělé ženy. Nový objev? To jistě ne, ale malá biologická záhada nepochybně ano. Přestože nám vyšší vzrůst mužů může přijít "logický" - jistě není náhodný a určitou biologickou (potažmo přímo genetickou) příčinu určitě mít musí. Podobně uvažovala i skupina Finských vědců, která se rozhodla podrobit tento fenomén podrobnějšímu zkoumání. Výsledkem je identifikace genu ITM2A na lidském chromozomu X, jehož rozdílná exprese u mužů a žen je zřejmě zodpovědná nejen za rozdíly v naší průměrné výšce.

Celková tělesná výška je u člověka příkladem multifaktoriálně podmíněného znaku, což ve zkratce znamená, že se na její výsledné hodnotě podílí působení celé řady (genetických i negenetických faktorů (McEvoy a Visscher, 2009). Genetika hraje v tomto případ určitě významnou roli. Na finální výšce se genetické faktory podílejí až z 80 % (Lettre, 2011). Nejde ovšem o jednoduchou dědičnost, podmíněnou jedním či dvěma geny. Naopak, genů, které do určité míry mohou ovlivňovat naši výšku již bylo identifikováno více než padesát (McEvoy a Visscher, 2009).

Naši výšku samozřejmě ovlivňují i negenetické faktory jako je třeba strava nebo prodělané choroby. Celá řada nemocí prodělaných v dětství (například onemocnění ledvin, štítné žlázy či jiná chronická onemocnění) nepříznivě ovlivňuje naši maximální výšku v dospělosti (Magnová, 2008). Výška dospělého člověka je každopádně znak, který se u obou pohlaví významným způsobem liší. Konkrétně v České republice je (podle poslední celoplošné antropometrické studie) průměrná výška 18letých chlapců 180,1cm a 18letých dívek 167,2 cm což dohromady činí rozdíl téměř 13 cm (Vignerová et al., 2006).

Na genetické úrovni je nejmarkantnějším rozdílem mezi mužem a ženou soubor pohlavních chromozomů. U mužů nacházíme pohlavní chromozomy X a Y (46,XY), u žen pak dvakrát chromozom X (46,XX) (Gardner a Sutherland, 2004). Lidský chromozom Y obsahuje jen velmi málo funkčních genů, naopak chromozom X jich obsahuje zřejmě více jak tisíc. Tuto zdánlivou dysbalanci genů mezi mužem a ženou řeší fenomén, známý jako inaktivace X chromozomu (Barakat a Gribnau, 2012). Jsou-li totiž v lidské buňce přítomny dva (a více...) chromozomů X (za normální okolností u žen, za patologických okolností u různých syndromů způsobených přítomností nadbytečných kopií chromozomu X u žen i u mužů) - jeden z těchto X chromozomů je funkčně vypnut - tzv. inaktivován (Gardner a Sutherland, 2004). Tento mechanismus má za normálních okolností velký význam pro zachování vyrovnané genové exprese. Zároveň jde o velmi komplexní proces neboť vybraná kopie chromozomu X není vypnuta "celá", ale některé části X chromozomu této inaktivaci zcela záměrně unikají (Barakat a Gribnau, 2012).

Právě na takovéto části genomu (resp. chromozomu X), jejichž míra exprese je u mužů i žen jiná, se zaměřila studie finských vědců (Tukiainen et al., 2014). V celogenomové asociační studii prováděné na přibližně 25 000 mužů a žen z oblasti Švédska a Finska se vědcům podařilo identifikovat gen ITM2A na chromozomu X, který inaktivaci celého chromozomu uniká. Produkt tohoto genu (který se podílí na vývoji chrupavkové tkáně) je tak odlišným způsobem exprimován u mužů a u žen, co podle vědců může vést právě k rozdílné finální výšce těla v dospělosti.

Spousta věcí v biologii se nám sice na první pohled může zdát "zřejmá", jejich přesné příčiny však často stále zcela neznáme. Tak je tomu i s rozdílnou výškou mužů a žen, o čemž však díky této nové studii již máme o něco lepší představu.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Zdroje:
Why do men and women differ in height? X chromosome is key http://www.medicalnewstoday.com/articles/272382.php

Text Studie:
Tukiainen, T., Pirinen, M., Sarin, A.P. et al. (2014) Chromosome x-wide association study identifies Loci for fasting insulin and height and evidence for incomplete dosage compensation. PLoS Genet. 10(2):e1004127

http://www.plosgenetics.org/article/info%3Adoi%2F10.1371%2Fjournal.pgen.1004127

Literatura:

Barakat, T.S., Gribnau, J. (2012) X chromosome inactivation in the cycle of life. Development. 139(12):2085-9.

Gardner, R. J. McK., Sutherland, G. R. (2004) Chromosome abnormalities and genetic counseling, 3rd ed. Oxford: Oxford University Press, s. 577.

Lettre G. (2011) Recent progress in the study of the genetics of height. Hum Genet. 129(5):465-72.

Magnová, O. (2008) Poruchy růstu v ambulanci PLDD. Pediatr. prax, 6:330–334

McEvoy, B.P., Visscher, P.M. (2009) Genetics of human height. Econ Hum Biol.7(3):294-306.

Vignerová, J., Riedlová, J., Bláha, P., et al. 6. (2006) Celostátní antropologický výzkum dětí a mládeže 2001. Česká republika. Souhrnné výsledky.  Praha: PřF UK, SZÚ, 238 s.