Případ Amflora

Škrob, jak jej známe, je polymer vzniklý zřetězením jednotek (monomerů) hroznového cukru - glukosy. Jelikož glukosa má více funkčních skupin, může se také různě řetězit. A to je příklad běžného škrobu. Najdeme v něm dva typy řetězců: jeden je lineární, jako korálky na šňůrce, označuje se jako amylóza. V druhém se vyskytuje větvení asi jako na haluzi smrčku. To je amylopektin. Struktura jim dává rozdílné vlastnosti. Amylóza je svou linearitou dosti podobná celulose a také je prakticky nerozpustná ve vodě. Větvený amylopektin se také nerozpouští, ale v horké vodě zmazovatí. Právě poměr těchto dvou polymerů určuje vlastnosti škrobnatých plodin, třeba bramboru.

Mazovatění škrobu se tradičně využívá při škrobení látek k jejich vyztužení. Samozřejmě i v potravinách se vlastnosti obou polymerů projeví: převaha amylózy zavádí do pečiva křupavost a menší nasáklivost tukem při smažení.
Je pochopitelné, že pro různé použití by bylo vhodné mít brambory se škrobem převážně složeným z amylázy nebo jen z amylopektinu. Jak naznačuje tradiční použití, poslední typ škrobu by vyhovoval zejména textilnímu průmyslu a také papírenství. Proto vznikly oba typy brambor metodou genové modifikace.

Amylázu v bramboru syntetizuje gen GBSS (granule-bound starch synthase), takže jeho potlačení vede ke škrobu složeného prakticky jen z amylopektinu. Potlačení syntézy enzymu se obvykle dosáhne vložením genu kódujícím jemu odpovídající mRNA, ale psané pozpátku. Take se z metodických důvodů přidává gen umožňující najít úspěšně transformované buňky. V případě odrůdy bramboru nazvané Amfora to byl gen, který dovoluje transformovaným buňkám růst i přítomnosti antibiotika kanamycinu, který nezměněné buňky (těch je velká většina) potlačí.

Polní zkoušky takovéto odrůdy proběhly v řadě zemí - ve Švédsku už v roce 1995 (firma Amylogen HB), v Německu a Holandsku 2003 (BASF), - a po jejich úspěšném průběhu se v Česku zahájily v roce 2005.
Jelikož se nevyskytly žádné problémy, firma BASF podala Komisi EU žádost o „uvádění na trh", což znamená běžné pěstování. Jelikož jde o výlučně průmyslovou plodinu, odpadly zkoušky potravinářské bezpečnosti, ovšem ani ty by nebyly problém - nepřítomnost amylázy ve škrobu nemůže nikomu ublížit.

Orgán EU - EFSA (European Food Safety Agency), který je pověřen vědeckým hodnocením bezpečnosti nových odrůd, vydal kladné stanovisko, takže jak zemědělci, tak škrobárny očekávaly, že v roce 2007 bude Amfora schválena pro pěstování. Takový souhlas je podle současného úředního postupu EU závislý na hlasování rady ministrů. Takže např. řecký nebo italský ministr hlasuje, zda se v Česku na Vysočině může pěstovat průmyslový brambor. Zmínění ministři a ještě několik dalších jsou z ideologických důvodu vždy proti GMO, takže hlasování v červenci 2007 nedospělo k rozhodnutí. V takovém případě rozhoduje Komise.
Jednání Komise trvalo až do letošního května. Všichni komisaři byli pro povolení, ale to vetoval komisař Stavros Dimas (životní prostředí). Komise se mu podřídila a požádala EFSA o nové vyjádření,"zohledňující nové vědecké poznatky."

Své stanovisko komisař Dimas (řecký právník) zdůvodnil přítomnosti genu nptII navozujícího necitlivost na antibiotikum kanamycin - „aby se nerozšiřoval v životním prostředí". Již 13. dubna 2007 však EFSA vydala stanovisko, že tento gen nepředstavuje žádné riziko, neboť kanamycin se nepoužívá ani ve veterinární medicíně a hlavně zmíněný gen je v přírodě značně rozšířen. Ornice obsahuje skoro miliardu bakterií v gramu a 5 až 15 procent je necitlivých na kanamycin. Uvážíme-li, že oněch deset až sto milionů bakterií, které hygienická norma povoluje v gramu naší potravy je převážně původem z ornice, pak genu nptII sníme my i pan komisař pěknou dávku milionů denně.

Doufejme, že potvrzení původního stanoviska EFSA konečně otevře cestu průmyslovému bramboru, který by měl význam pro naše bramborářství i škrobárny.

Autor: Jaroslav Drobník