Obrázky ze Žofína

Ve čtvrtek 4. listopadu se konalo v Praze na Žofíně 107. Žofínské fórum „České zemědělství a reforma společné zemědělské politiky" (Rozumí se CAP, politika EU).

Z podia vystoupili ministr zemědělství Ivan Fuksa, prezident Potravinářské komory Miroslav Toman, prezident Agrární komory Jan Veleba, za Iniciativu producentů zemědělských a potravinářských výrobců Zdeněk Jandejsek a prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Zdeněk Juračka. Z pléna s velkým ohlasem Andrej Babiš, předseda představenstva AGROFERT HOLDING, a.s.

Vzhledem k tématu se vystoupení ministra zabývalo evropskou politikou, zejména systém dotací a stále nevyřešeného přístupu k starým a „novým" členským zemím, proti kterému má ČR oprávněné výhrady. Tyto výhrady silně vykreslil právě Andrej Babiš.

Tomanův příspěvek již uvedl bolavé téma, které se pak táhlo zbytkem večera - a to vytlačování českého potravinářského zboží dovozem. Jak víme ze statistik, v Česku velice sílí podíl řetězců mezinárodních firem v distribuci potravin. Pro ně je samozřejmě prioritou jejich zisk, tedy nákup za co nejnižší cenu a výhodný prodej spotřebitelům. Zájem spotřebitele je druhořadý a český dodavatel je vystaven tvrdé konkurenci zahraničního zboží.

Nejkritičtější je situace v masu a masných výrobcích. Na konkrétních číslech to doložil Jan Veleba. Zatímco skotu bylo v roce 1935 v českých zemích 3 105 kusů, v roce 2010 jen 1349 kusů u prasat je poměr 2 310 ku 1909 a to vše při stoupající spotřebě masa i mléčných výrobků. Znamená to, že prudce stoupá zejména dovoz vepřového a také tvarohu a sýrů. Chov prasat i skotu tím silně u nás klesá. Hrozí naprostý rozpad živočišné výroby, což by byl velký otřes pro celé zemědělství.

Právě tato situace vyvolala vznik Iniciativy producentů zemědělských a potravinářských výrobců. Zdeněk Jandejsek uvedl, že u mléčného skutu a prasat klesá stav na polovinu a to má následek v poklesu zaměstnanosti na venkově proti roku 2000 o 30%. Navrhl výčet faktorů, které je nutné korigovat. Je to například vyváženost dotací na výměru půdy a na živočišnou výrobu. Podporu vázat na efektivnost produkce. Dále zde působí nedostatečná korelace našich veterinárních předpisů s okolními evropskými státy. To má dvě strany: jednak naši produkci brzdí, že (jako i jinde) jsme papežtější než papež a související náročná byrokracie pro naše výrobce. Na druhou stranu nedostatečná kontrola umožňuje dovoz nekvalitních v některých případech i zdravotně rizikových výrobků ze zahraničí. Kontrola na hranicích musí být přísnější a je vhodné, abychom stanovili vlastní kriteria.

Naléhavě se hovořilo o propagaci českých výrobků. Je zavedeno logo Czech made, případně může být výrobek označen českou vlajkou. Prověřené špičkové výrobky se označují kategorií KLASA, kterou  je nutno více specifikovat a upevnit. K tomu je nutné, aby takovéto potravinářské produkty řetězce více nakupovaly a spotřebitelé byli motivováni k jejich upřednostnění.

Dále se hovořilo o velice neutěšeném stavu ochrany zemědělského půdního fondu (ZPF). Zejména výstavba slunečních elektráren je příkladem hazardování tímto nevratným a omezeným výrobním faktorem. Také výstavba různých skladišť a jiných objektů není motivována k minimalizaci záboru zemědělské půdy. Je nezbytné silně zvýšit poplatky za nezemědělské využití ZPF. S tím souvisí politika zemědělské výroby obnovitelných energetických zdrojů. Např. výše uvedené srovnání roku 1935 a letoška v produkci řepky vychází na poměr 3 tisíc tun ku 1128 tisícům tun. Podporovat je nutné výrobu bioplynu, která zhodnocuje i odpadky, a biomasu.

Večer byl nabit inspirativními myšlénkami, ale nelze si odpustit klasickou konfrontaci zelené teorie a šedé praxe. Slyšeli jsme zapálené nabádání k propagaci českých výrobků. Pak jsme sešli do malého sálu na občerstvení. Nabídkou byl mj. Tvarohovo-jogurtový dezert Amigo. Pátrali jsme, kdo je výrobce. Marně. Až když se vyskytl jeden účastník-filatelista, který měl náhodou při ruce silnější lupu, dočetli jsme se na kelímku písmem o velikosti 0,5 mm, že jde o Bohušovickou mlékárnu Brňany. Bez lupy zcela nezjistitelné! Jak si tedy zákazník má vybírat české výrobky (název Amigo není indikátor českého původu)? Tím nechceme ostrakizovat Bohušovickou mlékárnu, bohužel tento nešvar je rozšířen všeobecně.

Řečníci, kteří tak zapáleně hovořili o podpoře českých výrobků by měli prostřednictvím svých organizací dohlédnout na výrobce, aby se za svou firmu nestyděli a uvedli ji v čitelné a bez lupy Sherloka Holmese zjistitelné formě. Jiná věc je velmi nesympatická obchodní praxe. Jdeme do supermarketu - abychom nenarazili a neurazili, řekněme fiktivního jména RETEZ. A najdeme tam třeba pomazánku s údajem „Vyrobeno pro RETEZ". Naskýtá se podezření, že výrobce ve snaze prosadit svůj produkt na pult supermarketu potlačí svou identitu ve prospěch marketingové podpory onoho supermarketu. Vedle stojí „Mléko RETEZ" .Samozřejmě tato firma nechová krávy, aby mohla produkovat mléko. Takže jde o produkt sebraný kde se dá, hlavně, že dodavatel byl levný. Takovéto praktiky by potravinářská inspekce měla zamítnout a požadovat uvedení (čitelné!) skutečného výrobce. Pak by teprve pěkné projevy měly reálný výsledek.

Podporujeme české potraviny!

Autor: Prof. Jaroslav Drobník