Nový genetický mechanizmus spojený se vznikem chronické lymfocytární leukémie

Chronická lymfocytární leukémie je nádorové onemocnění vycházejících z bílých krvinek – lymfocytů. Jde o nejrozšířenější typ leukémie vůbec, alespoň v dospělém věku. U dětí je častější akutní forma lymfocytární leukémie. Ve skutečnosti se pod tímto termínem schovává hned celá řada různých variant tohoto onemocnění, proto i samotný průběh choroby bývá extrémně variabilní. Typicky je ovšem průběh tzv. chronický, člověk s tímto typem leukémie tak může přežívat i mnoho let, a samo onemocnění je často dlouhé roky v klidovém stádiu. Přesto jde o velice nepříjemnou diagnózu, neboť ačkoliv je možností terapie progredujícího onemocnění více, nemusí být léčba vždy účinná. Dnes již také známe celou řadu faktorů, které přispívají ke vzniku této onkologické choroby. Není asi překvapením, že často jde i o faktory genetické. Nová studie týmu španělských vědců představuje mutace v genu POT jako nový genetický mechanizmus spojený právě se vznikem chronické lymfocytární leukémie.

Leukémie jsou skupinou onkologických chorob, přesněji skupinou hemato-onkologických chorob. Jde o nádory vycházející z různých vývojových stádií krevních buněk, respektive buněk krvetvorné kostní dřeně. Konkrétně z buněk myeloidní řady (granulocyty, monocyty, erytrocyty či trombocyty) v případně myeloidních leukémií a z buněk lymofycytární řady (tedy T- či častěji B-lymfocytů) v případě lymfocytárních leukémií (Faber a Urbanová, 2010). Další dělení leukémií zohledňuje „akutnost“ a také agresivitu onemocnění. Akutní leukémie mají obecně rychlý, agresivní průběh a jsou typické především v dětském věku, ve kterém jsou leukémie nejčastějším typem nádorových onemocnění vůbec (Starý, 2010). Dále leukémie chronické, které mají obecně nižší agresivitu a umožňují nemocným přežívat i po mnoho let (Faber a Urbanová, 2010).

Chronická lymfocytární leukémie (CLL) je v dospělém věku nejčastější leukémií v západních zemích, přičemž vyšší riziko rozvoje onemocnění mají muži (Kozák, 2008). Jde o onemocnění staršího věku, medián věku při diagnóze CLL leží mezi 65 a 70 lety (Faber a Urbanová, 2010). Podle dnešní klasifikace se pod pojmem CLL popisují již výhradně chronické leukémie vycházející z B-lymfocytů (Kozák, 2008). I tak jde o skupinu chorob s velice variabilním klinickým obrazem. Onemocnění je chronického rázu, v počátečních stádiích nemají postižené osoby prakticky žádné klinické obtíže a na onemocnění se často přijde zcela náhodně, většinou při vyšetření krevního obrazu z jiné indikace (Faber a Urbanová, 2010). Prvních 5 let s touto diagnózou přežívá celých 73 % pacientů (Kozák, 2008).

Onemocnění samotné má ovšem již ze své biologické podstaty sklon k postupné progresi (Gaidano et al., 2012). S postupem času se u nemocných mohou určité klinické obtíže objevovat. Zprvu jde například jen o nevinné zvětšení mízních uzlin, později se ale objeví například zvýšená únavnost, časté infekce, zvýšené pocení či váhový úbytek (Faber a Urbanová, 2010).

Prvotní klidová stádia onemocnění není často vůbec nutné léčit a aktivita choroby se pouze sleduje. V případě agresivněji probíhajícího onemocnění se nabízí celá škála přístupů od biologické léčby, přes klasickou radio- či chemoterapii. Cíle a úspěšnost léčby jsou ovšem modifikovány různými biologickými typy onemocnění, ale také věkem pacienta (Kozák, 2008; Faber a Urbanová, 2010).

V případě CLL neexistuje jednoznačná genetická příčina či marker, který by bylo možno snadno vyšetřit (jako je typická chromozomová přestavba – Philadelphský chromozom u chronické myeloidní leukémie) (Faber a Urbanová, 2010). Nicméně různých genů, které se mohou uplatňovat v různých fázích vzniku CLL, již bylo popsáno hned několik. Patří sem například geny DAPK1, NOTCH1, ATM či řada dalších; poměrně typický je také vznik chromozomové delece v oblasti 13q14 (Gaidano et al., 2012; Kozák, 2008).

Nová studie španělských vědců nově popisuje v procesu vzniku CLL úlohu genu POT1 (Ramsay et al., 2013). Autoři provedli exomové sekvenování celkem u 127 osob s diagnózou CLL a dále u 214 proběhlo celogenomové sekvenování. Celkem u 3,5 % vyšetřovaných osob (respektive dokonce u 9%, pokud byli bráni v potaz pouze pacienti bez jiné suspektní mutace) pak byla objevena mutace v genu POT1. Ten kóduje speciální podjednotku shelterinového komplexu, což je ochranná struktura chránící telomery, tedy koncové části chromozomů. Narušení shelterinové ochrany telomer (jakožto následek POT1 mutací) bylo v souvislosti se vznikem a rozvojem CLL popsáno v literatuře vůbec poprvé (Ramsay et al., 2013).

Molekulárně-biologická patogeneze komplexního onkologického onemocnění, jakou je i CLL, je nesmírně zdlouhavý a náročný proces. Každý střípek do pomyslné mozaiky, jakým jsou i výsledky citované studie, nám alespoň trochu pomáhá celý proces pochopit.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Medical News Today: Failures In Chromosome Protection Linked To Cancer For The First Time

Text studie:

Ramsay, A.J., Quesada, V., Foronda, M. et al. (2013) POT1 mutations cause telomere dysfunction in chronic lymphocytic leukemia. Nat Genet. doi: 10.1038/ng.2584. [Epub ahead of print]

Další literatura:

Faber, E., Urbanová, R. (2010) Chronická myeloidní a chronická lymfatická leukémie. Interní Med. 12(6): 321-324.

Gaidano G, Fo? R, Dalla-Favera R. et al. (2012) Molecular pathogenesis of chronic lymphocytic leukemia. J Clin Invest. 122(10):3432-8.

Kozák, T. (2008) Chronická lymfocytární leukémie. Onkologie, 2(3): 156–162.

Starý, J. (2010) Akutní leukémie u dětí. Onkologie, 4(2): 120–124.