Možná genetická spojitost náměsíčnictví a nočních děsů

Pod pojmem "poruchy spánku" si každý z nás představí něco jiného, často to budou problémy spojené například s nespavostí či naopak se spavostí nadměrnou. Spánek je ovšem velmi komplexní a složitě regulovaný děj, jehož poruchy mohou nabývat celé řady různých podob. Abnormální a opakující se události v průběhu spánku se odborně označují jako parasomnie. Patří sem například známé náměsíčnictví nebo noční děsy (neplést s nočními můrami). V obou případech jde o nepříjemné poruchy, vyskytující se hlavně v dětském věku, které mohou nepříjemným způsobem ovlivnit nejen život dítěte, ale i život jeho rodiny. Příčiny těchto stavů jsou zatím stále zahaleny tajemstvím, proto každý výzkum v této oblasti má velkou šanci na odhalení nových poznatků. Rozsáhlá studie kanadských vědců nyní přináší podrobnosti ohledně provázanosti obou diagnóz a také důkazy pro významné dědičné predispozice k  těmto patologickým stavům.

Spánek je fyziologický stav organizmu představující opak bdělosti. Skládá se ze dvou základních fází: z REM spánku (z anglického rapid eye movement - rychlé pohyby očí) a non-REM spánku, které se v průběhu noci periodicky opakují, přičemž délka a zastoupení těchto fází se v průběhu lidského života mění (Krombholz et al., 2009).

Spánek je tedy komplexní a aktivně řízený děj, přičemž narušení tohoto řízení může vést k některé z četných spánkových poruch (Moráň, 2001). Jednou skupinou spánkových poruch pak jsou tzv. parasomnie. Obecně tak nazýváme akutně probíhající a epizodicky se opakující abnormální jevy ve spánku, kdy je jedinec ve stavu smíšeného spánku a bdělosti (neúplné probuzení) (Moráň, 2002). Mezi tuto skupinu poruch patří například náměsíčnictví, noční děsy a noční můry (Borzová, 2002).

Náměsíčnictví (neboli somnambulizmus) je mezi širokou veřejností relativně známé, nicméně porucha má mnohem komplexnější projevy než pouhé "chození ve spánku". Náměsíčnictví se projevuje především v první třetině noci epizodou rozmanitých automatických pohybů - postižený jedinec se například posadí na posteli, může chodit po bytě, mýt se, otevírat okno apod. Pohyby jsou ovšem špatně koordinované. Náměsíčného je velmi těžké probudit a během epizody hrozí i různá poranění. Epizoda trvá většinou jen krátce, poté dotyčná osoba usíná a ráno si na nic nepamatuje (Moráň, 2002). Onemocnění je relativně časté - zejména pak u dětí mezi 4- 8lety věku, u kterých ale většinou spontánně odezní a léčba není potřeba (Borzová, 2002). Onemocnění však může přetrvávat i do dospělosti, nebo se dokonce až v dospělém věku rozvinout, poté mívá dokonce horší prognózu (Moráň, 2001).

Další z parasomnií jsou tzv. noční děsy (pavor nocturnus). Nejedná se o synonymum všeobecně známého pojmu "noční můra" (viz níže) ale o zcela jiný typ spánkové poruchy. Onemocnění opět postihuje převážně děti a má tendenci s věkem spontánně odeznít. V prvních hodinách po usnutí se dítě na posteli posadí a začne křičet, má vyděšený výraz, je zpocené a může se chovat až agresivně. V tomto stavu je dítě velmi obtížně probuditelné, zmatené a ráno si na tuto epizodu nepamatuje (Moráň, 2001; Borzová, 2002).  To je rozdíl oproti jinému spánkovému problému - nočním můrám, které naopak vznikají spíše ve druhé polovině noci, dítě se budí strachem ze snu, po probuzení je neklidné, plačtivé a  bojí se znovu usnout - na celou událost se velmi dobře pamatuje (Borzová, 2002).

Parasomnie jsou významným problémem dětského věku, udává se, že některou formu parasomnie prožije v průběhu života až 50 % dětí, příčiny vzniku jsou velmi komplexní, přičemž se předpokládá, že určitou roli hraje i dědičnost (Carter et al., 2014).

Možné souvislosti náměsíčnictví a nočních děsů a jejich vzájemné dědičné predispozice se nyní rozhodl podrobněji prozkoumat tým kanadských vědců. V rámci své studie (Petit et al., 2015) zkoumali celkem 1940 dětí zapojených do dlouhodobého projektu studia dětského vývoje v kanadské provincii Quebec. Podle dostupných údajů mělo epizodu nočních děsů mezi 1,5 rokem a 13 lety věku celkem 56,2 % dětí. Zatímco okolo 1,5 věku to bylo 34,4 % dětí, ve 13 letech tento počet poklesl na 5,3 %.Pokud jde o náměsíčnost - ta se vyskytla mezi 2,5 lety a 13 lety věku celkem u 29,4 % dětí, přičemž největší výskyt byl u přibližně desetiletých dětí - 13,4 %.

Studie prokázala významnou spojitost mezi rozvojem obou parasomnií - celkem 34,4 % dětí, které prodělaly ve věku 1,5-3,5 let noční děsy, prožívalo později také epizody náměsíčnictví. Významná byla také souvislost s náměsíčnictvím rodičů. Pokud jeden z rodičů rovněž trpěl náměsíčnictvím - měly děti ž 3x vyšší riziko rozvoje stejného stavu a pokud trpěli náměsíčností dokonce oba rodiče - pak toto riziko bylo až 7x vyšší. Náměsíčnost u rodičů měla zřejmě vliv i na přetrvávání nočních děsů u dětí, konkrétně děti s touto rodinnou zátěží měly až dvojnásobné riziko přetrvávání nočních děsů i po pátém roce života (Petit et al., 2015).

Studie ukazuje, že oba typy parasomnie tak mohou mít podobné či dokonce stejné příčiny a při jejich vzniku bude hrát silnou roli také genetika. Vědci se nyní budou soustředit na vytipování vhodných kandidátních genů (především ze skupiny genů, které už jsou známy svou úlohou v regulaci spánku jako takového) a třeba se za nějakou dobu dozvíme opět nějaké podrobnosti.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Study identifies genetic risk for childhood sleepwalking

www.medicalnewstoday.com/articles/293395.php

Původní studie:

Petit, D., Pennestri, M.H., Paquet, J. et al. (2015) Childhood Sleepwalking and Sleep Terrors A Longitudinal Study of Prevalence and Familial Aggregation JAMA Pediatr. Published online doi:10.1001/jamapediatrics.2015.127

http://archpedi.jamanetwork.com/article.aspx?articleid=2281574

Literatura:

Borzová, C. (2002) Primární poruchy spánku. Interní medicína pro praxi. 1:10-14.

Carter, K.A., Hathaway, N.E., Lettieri, C.F. (2014) Common Sleep Disorders in Children. Am Fam Physician. 89(5):368-377.

Krombholz, R., Drástová, H., Červenka, V. (2009) Poruchy spánku v gerontopsychiatrii a možnosti léčby. Psychiat. pro Praxi. 10(1):26–30.

Moráň, M. (2001) Poruchy spánku. Interní medicína pro praxi 3:104-109.

Moráň, M. (2002) Parasomnie v NREM spánku. Neurologie pro praxi. 3:131-133.