Laboratorní prsy se stávají novou zbraní v boji proti nádorům

Současné přístupy k výzkumu nádorů prsu mají svá omezení. O těchto nádorech se sice můžeme něco dozvědět, když je studujeme ve tkáňových kulturách nebo případně uvnitř laboratorních myší – do kompletního obrazu vzniku, rozvoje a fungování rakoviny prsu nám ale pochopitelně ještě leccos schází.

Vědci proto vsadili na konstrukce z hydrogelu, jejichž účelem je co nejlépe napodobit prostředí pro buňky v lidském prsu. V takovém prostředí pak může narůst skutečná prsní tkáň, na které lze detailně zkoumat vývoj prsních nádorů.

Proč nestačí sledovat tkáňové kultury buněk prsní tkáně na Petriho miskách anebo osudy buněk lidských nádorů prsu, pečlivě implantovaných do pokusných myší? Skutečné nádorové buňky totiž během růstu rekrutují okolní buňky prsní tkáně. A to je problém jak na Petrisce, tak i uvnitř myši, kde lidský nádor obklopují myší buňky. Takové experimenty sice mají svůj smysl, ale jejich výpovědní hodnota bývá nevyhnutelně omezená.

Badatelé Whitehead Institute se rozhodli přiblížit se realitě a napěstovali si na Petriho miskách nikoliv pouze tkáňové kultury, ale prakticky celé lidské prsní žlázy. Něco takové bylo doposud považováno za velice obtížné. Když se o pokoušeli minule, tak mezi odborníky panoval názor, že buňky prsní žlázy potřebují podporu ostatních buněk. A proto je velmi obtížné udržet je naživu v laboratorních podmínkách.

První autor studie v časopisu Breast Cancer Research Ethan Sokol a jeho kolegové pojali podezření, že buňky v okolí buněk prsních žláz nepodporují tyto buňky jako takové, ale regulují jejich růst.

Sokol a spol. proto postavili konstrukci z hydrogelu, která se velmi podobá prostředí uvnitř lidského prsu. Když pak do této konstrukce vložili buňky prsní tkáně, odvozené od buněk pacientů, tak jim z nich vyrostla diferencovaná prsní tkáň. Vědci zkoumající nádory prsu jistě zbystřili.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: