Jaký výsledek dají zkratky GMO a EOI?

Co znamená GMO je známo v povědomí mnohých, přesný obsah jen úzké skupině odborníků. S EOI je to ještě horší. Znamená to Evropská občanská iniciativa, za kterou bojuje už 30let Gerald Häfner, europoslanec za německé Zelené. Jeho snahou je do Evropské Unie zavést přímou demokracii. Ustanovit pravidlo, že požádá-li o "to" určité množství občanů - uvažuje se třeba milion -, musí se vyhlásit k navržené otázce lidové hlasování. Velkým argumentem jsou zkušenosti Švýcarska, kde je tento nástroj přímé demokracie běžný. V návrhu Geralda Häfnera se obě zkratky setkávají: uvádí pěstování transgenních plodin, tedy GM plodin jako jeden příklad toho, o čem by občané měli hlasovat.

Není to nic nového. V únoru 2003 Švýcaři vyhlásili referendum o GM plodinách v potravě. Měl být uzákoněn pětiletý zákaz jejich používání. Kampaň „Stop GMO" sebrala sto tisíc podpisů pro vyhlášení referenda. Jenže to nebylo tak jednoduché. Vědci uspořádali veřejné akce, průvody, vylepování plakátů a další formy vysvětlujících Švýcarům přednosti GMO a srovnávajících je se skutečnými, nikoli vymyšlenými riziky. V květnu hlasoval parlament pro zákaz 83:78 hlasy. Jenže senát byl proti 29:6. Tím se záležitost vrátila do parlamentu a ten při druhém hlasování zákaz odmítl těsně 77:70. Ukázalo se, že mobilizace vědců nebyla marná.

Jaká je však situace v EU? V roce 2007 jsme dostali tuto zprávu:

>5. února -  Greenpeace dnes předalo evropskému komisaři pro zdravotnictví a ochranu spotřebitele Markosi Kyprianou petici s podpisy 1 milionu občanů EU. Ti požadují povinné značení mléka, masa, vajec a dalších živočišných výrobků ze zvířat krmených geneticky modifikovanými organismy (GMO). Akce před sídlem Komise v Berlaymont  se od 11:30 zúčastnili i aktivisté české pobočky Greenpeace, kteří spolu s dalšími rozvinuli 500 metrů dlouhého hada s podpisy.

Greenpeace shromáždilo od května 2005 do prosince 2006 podpisy z 21 členských států EU včetně České republiky. Od Irska po Polsko, od Finska až po Řecko, všude lidé trvají na svém právu vědět, zda potraviny byly vyrobeny s použitím GMO.<

Nešlo sice o lidové hlasování, nýbrž o internetem vyrobený nátlak, ale hlasování by nepochybně dopadlo stejně. Tomuto nátlaku politici nevyhověli. Ne proto, že by byli racionální a veřejnosti vysvětlili, že krmení GMO nemá na kvalitu živočišných produktů vliv a nezanechává stopy. Ale proto, že po BSE, kdy se do krmiv přestala přidávat kostní moučka, jedinou náhradou byla sója; a ta na světovém trhu obsahuje velký podíl té transgenní z Argentiny a Brazílie. EU by buď musela vyhladovět dobytek, nebo značit prakticky všechnu živočišnou produkci.

Právě na tomto tématu se jasně ukazuje slabina přímé demokracie. Spočívá v tom, že dobře organizovanou a příslušně financovanou kampaní se veřejnost dá zmanipulovat. Čím populističtější a demagogičtější je kampaň, tím je účinnější. Je zcela lhostejné, zda směřuje k dobrému, či zlému. Kdo pochybuje, nechť se vrátí do historie nebo si přečte Pražský hřbitov Umberta Eca. Může i zapřísáhlý demokrat tvrdit, že lidové hlasování v Německu by v letech 1935 až 1939 nedopadlo ve prospěch Hitlera?

Naproti tomu je nepochybné, že vláda nikým nekontrolovaných úředníků by měla být kontrolována. Celoevropské normy na přípustné zakřivení okurek nejsou jistě cílem demokracie. Jenže bylo by zlé, kdyby kontrolu nad pěstováním transgenních plodin převzala ona polovina Evropanů, která je ochotna podle Eurobarometru věřit, že běžné rajče nemá geny, ty obsahuje jen to modifikované a jeho snězením se může měnit naše dědičnost. V tomto případě by politici neváhali vyjít vstříc (viz Rakousko, Řecko, Maďarsko, a další členské země), protože nejde o racionální argumenty, ale o počet voličů.

Celá situace klade před vědeckou komunitu povinnost chovat se jako ve Švýcarsku. Volit účinné metody věcné informace veřejnosti a to i přesto, že EU je ochotna věnovat miliony na rozpitvávání rizik GMO, ale věcnou informaci občanů nepovažuje za žádoucí.

Právě proto máme radost z aktivity brněnských studentů, o které jsme referovali v souvislosti s mezinárodní konferencí Biomanie.

Autor: prof. Jaroslav Drobník

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Obrazové přílohy: Kredit: http://www.sxc.hu