Zobrazení šíření elektrického náboje po bakteriálních nanodrátcích

Derek Lovley z Massachusettské univerzity v Amherstu se s kolegy před desetiletím nechal slyšet, že deltaproteobakterie Geobacter vyrábí a používá elektrické nanodrátky. 

Po celou dobu byl jejich objev považován za kontroverzní záležitost a zdaleka ne každý jim věřil. Teď Lovley a spol. novou studií v časopisu Nature Nanotechnology potvrzují, že elektrické nanodrátky geobakterů doopravdy fungují.

Badatelé použili relativně novou zobrazovací techniku – mikroskopii elektrostatických sil (EFM) k tomu, aby vyřešili dlouhodobou záhadu nanodrátků geobakterů. Podařilo se jim prokázat, že se po těchto bakteriálních nanodrátcích doopravdy šíří elektrický náboj, podobně jako například po uhlíkových nanotrubičkách, o nichž víme, že jsou výtečně vodivé.

Vědci si libují, že jim mikroskopie elektrostatických sil umožňuje sledovat pohyb elektronů skrz analyzovaný materiál. Když na do bakteriálního nanodrátku na jednom místě pustili elektrony, tak se pod mikroskopií elektrostatických sil celé vlákno při průchodu elektronů celé pěkně rozzářilo.

Podle členů výzkumného týmu je to úplně stejné, jako kdybychom pozorovali průlet elektronů uhlíkovou nanotrubičkou nebo podobný vysoce vodivým syntetickým nanovláknem. Dokonce jsou prý srovnatelné i jejich hustoty elektrického náboje. Tento výzkum byl vůbec prvním, v němž byla mikroskopie elektrostatických sil použita na sledování proteinů biologického původu. Podobné postupy by podle všeho mohly nalézt rozmanitá uplatnění v biologickém výzkumu.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: