DNA vakcíny slibují trvalou ochranu proti chřipce

Chřipka je obávaný protivník. Nejde přitom jenom o španělskou chřipku, která v letech 1918 až 1920 zkosila 50, možná až 100 milionů lidí. Chřipkové viry rychle mutují a také se rádi rekombinují, což je doposud obstojně chránilo před naším úsilím o účinnou ochranu před chřipkou. 

Vědci už dlouho touží po univerzální vakcíně proti chřipce, kterou by stačilo aplikovat jednou, a byl by klid. Taková vakcína by se rozhodně velice hodila. Podle údajů Světové zdravotnické organizace zemře kvůli chřipce každoročně přes půl milionu lidí. Sociální a ekonomické ztráty jsou u chřipky astronomické.

Slibný výzkum týmu z medicíny University of Washington by nás teď mohl k takové univerzální vakcíně přiblížit. Vyvíjejí DNA vakcínu, která cílí na genetické komponenty chřipkových virů. Podle šéfové výzkumu Deborah Fuller představuje DNA vakcína změnu hry, kterou jsme s viry hráli dlouhá desetiletí. Tradiční vakcíny jsou obvykle poměrně jednoduché. Jak říká Fullerová, vyrobíte virus, zabijete virus, naplníte tím vakcínu, a pak už jenom očkujete.

DNA vakcíny se stávají symbolem moderního medicínského výzkumu. Na rozdíl od běžných vakcín nevyužívají k vyvolání imunitní odpovědi celé organismy/viry, ale vpašují do buněk kus DNA. Ten zařídí výrobu patogenního antigenu, na který se pak vrhne imunitní systém očkovaného.

Proč DNA vakcíny? Ve skutečnosti nabízejí řadu výhod. Jsou levnější. Jejich výroba je rychlejší. Ještě zásadnější je, že DNA vakcíny cílí na základní genetické komponenty viru, takže bude pro virus mnohem obtížnější, ne-li prakticky nemožné, se takové vakcíně vyhnout rychlou evolucí. Proto by jedno očkování mělo chránit proti všem současným i budoucím kmenům chřipky, tak jak ji dnes známe.

Zní to jednoduše, ale vývoj DNA vakcín je komplikovaný. Ukázalo se, že při klasické injekční aplikaci mají problém vyvolat potřebnou imunitní odpověď. V tomto směru pomáhá vývoj nových technologií aplikací látek do těla. Pokud je DNA vakcína podávána ve formě speciálních náplastí skrz kůži, tak vyvolává lepší imunitní odpověď, nežli tradiční injekce do svalu.

Tým Fullerové dosáhl ve svých nových experimentech s DNA vakcínami pozitivních výsledků. Testovaná vakcína obsahovala DNA kódující proteiny u čtyř různých kmenů chřipky, a spolu a nimi ještě protein, o němž se domníváme, že je sdílený více různými kmeny chřipky. Vakcína fungovala slušně a spustila silnou imunitní odpověď nejen proti čtyřem zmíněným kmenům chřipky, ale i proti dalším kmenům, takže skutečně měla univerzálnější efekt.

Podle odhadů budeme mít použitelné DNA vakcíny pro lidi asi tak v horizontu 5 až 10 let. Její potenciál je ale tak obrovský, až se z toho tají dech. Chřipky, ale i další virózy, to budou mít proti takovým vakcínám mnohem obtížnější, než dnes.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Původní zdroj:

PLoS ONE 12(12): e0189780

Sekundární zdroj:

UW Medicine