Hlavní strana Autorské články a zajímavosti ze světa biotechnologií DNA synů nalezena v mozku matek

DNA synů nalezena v mozku matek

Datum: 11.3.2013

Každý, kdo zažil těhotenství ženy, bude jistě souhlasit, že rozmnožování výrazně ovlivňuje centrální nervovou soustavu. Bylo by samozřejmě zvláštní, kdyby se to nedělo, evoluce si průběžně hlídá, aby úspěšné organismy nebraly produkci potomků na lehkou váhu. Jak se říká, nastávající matky mají svých rostoucích miminek plnou hlavu. Nedávno vyšlo najevo, že tento postřeh je ještě mnohem pravdivější, než se kdy zdálo.

Lee Nelsonová z přední světové instituce věnující se výzkumu rakoviny Fred Hutchinson Cancer Research Center v Seattlu a její kolegové zjistili, že se v mozku žen pravděpodobně běžně vyskytuje mužská DNA a vlastně i celé buňky pocházející z mužů. DNA mužů do mozku žen nejspíš dostává během těhotenství, pochopitelně z budoucích synů. Ve hře jsou ale i další vysvětlení, například existence staršího bratra, který zapomněl pár zvědavých buněk v matce anebo transplantace orgánu od mužského dárce. Nelsonová a spol. si studií publikovanou v elektronickém časopise PLoS ONE okamžitě získala pozornost, protože jde o doposud neznámou variantu mikrochimérismu, čili situace, kdy jsou do těla přimíchány buňky někoho jiného. Možná to zní neuvěřitelně, ale ve skutečnosti má skoro každá matka v těle buňky dítěte, které nosí. I po porodu jsou v 50 až 75 procentech matek buňky pocházející z narozeného potomka. Běžné jsou i případy vycestování buněk matky do embrya a někdy se to také děje mezi embryi navzájem. Zdá se, že v době těhotenství jsou buňky všech zúčastněných posedlé touhou cestovat. Důsledky intenzivního mikrochimérismu nejsou zatím příliš jasné, mluví se o souvislosti s některými autoimunitními poruchami anebo naopak o možnosti, že by buňky plodu mohly v matce nahrazovat některé opotřebované tkáně a tím ji prodlužovat život.

Mikrochimérismus v mozku matek je každopádně velmi pozoruhodný. Mimo jiné potvrzuje zatím jenom teoretickou představu, že by buňky plodu měly intenzivně prostupovat hematoencefalickou bariérou, která do značné míry odděluje vnitřní prostory mozku obratlovců od cévního systému zbytku těla. Nelsonová a spol. analyzovali vzorky mozkové tkáně 59 žen, které zemřely ve věku 32 až 101 let. Mikrochimérismus s mužskou DNA zachytili u 63 procent z nich. Ukázalo se, že pokud je v mozku ženy DNA syna, tak bývá přítomná ve více oblastech mozku zároveň a zřejmě tam přetrvává velice dlouho, někdy po celý život. Nejstarší žena s mužskou DNA v mozku zemřela v 94 letech.

Badatelé se zajímali i o vztah mikrochimérismu v mozku a obávané neurodegenerativní Alzheimerovy choroby. 26 žen ze studované skupiny vzorků netrpělo žádným patrným neurologickým onemocněním a zbývajících 33 žen mělo právě Alzheimerovu chorobu. Nelsonová s kolegy zjistili, že v mozcích žen postižených Alzheimerem je mužské DNA o něco méně. Ke svým výsledkům jsou ale zdravě skeptičtí a poukazují na neznámou životní historii studovaných žen a také na jejich nízký počet. Oboje přitom může být pro závěry studie významné, takže je teď podle autorů předčasné nějak komentovat souvislost mezi mikrochimérismem v mozku a Alzheimerovou chorobu u žen.

Stejně tak se tým Nelsonové nevyjadřuje ke vztahu vysledovaného mikrochimérismu a celkového zdravotního stavu žen. Jak se v podobných případech říkává, zhodnocení reálného biologického významu usídlování mužské DNA a mužských buněk v mozku žen si ještě dozajista vyžádá spoustu intenzivního výzkumu. Už teď se ale můžeme těšit, že se něco zajímavého najde. Právě v Hutchinsonově výzkumném centru totiž již dříve vyšlo najevo, že mikrochimérismus s mužskými buňkami opravdu ženy ovlivňuje a to rozličnými způsoby. V případě rakoviny prsu své nositelky zřejmě chrání, u kolorektálního karcinomu zase naopak přidělává problémy. Zdá se také, že ženy, které porodily alespoň jedno dítě, jsou oproti bezdětným ženám méně ohrožené revmatoidní artritidou.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka PhD.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.