Co chceme vědět

Ač to může být pro někoho už nudné, je imperativem doby stále upozorňovat na falešně chápání požadavku, že občan má právo být informován o plodině, ze které byl získán produkt, který používá. Tím spíše, jde-li o složku potravy. Tento požadavek je evropskými politiky interpretován výhradně jako nutnost oznámit, zda plodina byla vyšlechtěna metodou transgenese. Tak to bylo uzákoněno a složité diskuse se vedou, jestli podíl transgenní plodiny přikazující označení má být 0.1% nebo 0.9%. To je vše pro blaho nás Evropanů.

Zda byla plodina, kterou máme k obědu, vyšlechtěna pomocí záření, je z hlediska zákonodárců pro občana nezajímavé. Už vůbec nemusí vědět, že byla opakovaně chemicky ošetřena. Třeba by si pak našel v příslušné vyhlášce, jaké může obsahovat zbytky použité chemikálie a kazilo by mu to chuť.

Jde však o to, zda občan je stejného názoru. Je smutné, že EU vypisuje hlavně výzkumné úkoly ku sledování rizik GMO a jejich monitorování po prodeji, ale základní otázku - co si Evropan o tom myslí - museli ověřovat odborníci z Nového Zélandu. Univerzita v Otago tam vypracovala studii Social Stigma and Consumer Benefits: Trade-offs in Adoption of Genetically Modified Foods (Sociální stigma a prospěch spotřebitelů: kompromis ve vztahu ke geneticky modifikovaným potravinám).

Univerzita zřídila prodejní stánky na Novém Zélandu, ve Švédsku, Spojeném Království, Belgii, Francii a Německu. Nabízeli v nich čtyři ošatky ovoce označené: „prověřeno bio", „nízká rezidua - místní produkt", „stoprocentně bez postřiků" a „geneticky modifikované". Ve skutečnosti byly ve všech identické plody, ostatně geneticky modifikované ovoce, jak známo, není k disposici. Ceny byly upraveny na běžnou tržní cenu v místě, případně zvýšeny nebo sníženy o 15%. Požádali též zákazníky o vyplnění dotazníku. Tím mohli srovnat, co zákazník proklamuje za přednost s tím, co nákupem skutečně zvolí.

Zjistili, že je zájem hlavně o Bio, tedy „organické", či „ekologické" produkty, pokud ostatní alternativy zůstávají na tržní ceně. Obecně bylo označení „stoprocentně bez postřiků" nejdůležitějším kriteriem při nákupech. Cena velice rozhodovala; pokud Bio bylo o 15% dražší a GM o 15% levnější, byl podíl nákupu ovoce označeného jako geneticky modifikované 30 až 60% z celkového prodeje (s výjimkou Belgie, kde se nabízelo importované hroznové víno).

Největší zájem o GM byl v případě, že kromě nižší ceny mělo takto označené ovoce nějakou přednost pro spotřebitele, která byla srozumitelně uvedena. Takovou předností je prokázaná úspora insekticidů u Bt plodin a omezení skleníkových plynů díky sníženému použití techniky, případně omezení orby. To bylo přesvědčivě dokumentováno ve studii Grahama Brookse a Petera Barfoota v roce 2010. Jde o to, srozumitelně seznámit spotřebitele s těmito objektivními nálezy.

Je škoda, že v testované sérii označení nebylo zařazeno „vyšlechtěno pomocí gama záření", protože takových produktů je na trhu dost. Mezinárodní atomová agentura udává přes 2500 radiomutantů uvedených do praxe. I když značný podíl představují ozdobné rostliny, přeci jen hodně radiomutant sníme. Vzhledem k radiofobii a protinukleární hysterii po Fukušimě bych si troufl odhadnout, že zájem o radiačně vyšlechtěné plodiny by se propadl i pod transgenesní.

Celá záležitost ukazuje na populistickou politiku EU. Kdysi - před patnácti lety - se použilo vystrašení spotřebitelů „neznámými zdravotními riziky" k zrušení poptávky po dovozních plodinách z amerického kontinentu. Dnes, kdy žádné důkazy ani zkušenosti o zdravotních rizicích nejsou k disposici, politici plují na vlně strachu, který kdysi vyvolali a v zájmu opětovného zvolení si hrají na rytíře chránící lid před saní GMO. Bohužel na to doplácíme všichni, zejména zemědělci a Evropa sklízí stále větší a větší ostudu.

Autor: prof. Jaroslav Drobník

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Obrazové přílohy: http://www.sxc.hu/