Britští vědci identifikovali 14 nových genů spojených s vývojovými poruchami

Různé typy vývojových vad a odchylek postihují až 5 % narozených dětí. Obecně představují vývojové poruchy velmi širokou skupinu různě závažných diagnóz, které mohou zasáhnout různé součásti lidského těla. Příčiny těchto poruch jsou značně rozmanité a hlavně- u velké části vývojových defektů ani přesnou příčinu prozatím neznáme. Jako celek se uplatňují různé typy genetické predispozice, dále pak potenciálně škodlivé faktory zevního prostředí, případně (a zřejmě nejčastěji) kombinace různých faktorů zároveň. Je třeba ovšem uvést, že u velké části konkrétních vývojových poruch přesnou příčinu stále neznáme, problematika vývojových poruch je tak stále oblíbeným předmětem výzkumu. Výsledky rozsáhlé studie britských vědců nyní přinesl prestižní vědecký časopis Nature: nově bylo popsáno celkem 14 genů, jejichž role při vzniku různých vývojových poruch je zde zmíněna vůbec poprvé.

Vrozené vývojové vady, případně vývojové defekty nebo dokonce vývojové poruchy jsou různá synonyma používaná pro označení chorobných stavů, které jsou následkem abnormálního prenatálního vývoje embrya, respektive plodu, a které se nejčastěji projevují jako snadno identifikovatelné poškození orgánu (či orgánů) a/nebo jejich funkce (Kalter, 2003). Definice je velmi široká a proto také do této skupiny chorob spadá velké množství diagnóz, v rámci Mezinárodní klasifikace nemocí (v aktuální tj. 10. revizi) je této skupině chorob věnována celá kapitola (diagnózy Q00-Q99) (World Health Organization, 2013). Patří sem jak jednoduché strukturní vady typu obličejových rozštěpů, tak i složité a závažné vývojové vady srdce, ale i komplexní syndromy (tedy typické komplexy vývojových vad a poruch) jako je například známý Marfanův či Downův syndrom. 

Všechno jde ovšem kupředu – i poznání v oblasti vrozených vad. Díky pokrokům v molekulární biologii a genetice za dvě poslední desetiletí bylo identifikováno velké množství konkrétních typů vad a syndromů, ke kterým se již podařilo najít genetickou příčinu. Tyto „nové“ choroby často spadají do nové široké skupiny tzv. vzácných chorob (rare diseases), jejichž problematika je nyní velmi aktuální – jde o vzácné až velmi vzácné choroby (nejen vývojové poruchy), které velmi často ještě ani nejsou zahrnuty ve výše zmíněné Mezinárodní klasifikaci nemocí (Taruscio et al., 2014). Celá řada takto identifikovaných vzácných genetických syndromů se projevuje do jisté míry podobně – různě závažným opožděním psychomotorického vývoje jedince a k tomu přidruženým spektrem tělesných vad (které mohou být variabilní, někdy dokonce jen velmi nenápadné – například se může jednat jen o atypické rysy obličeje shrnuté pod pojem „kraniofaciální dysmorfie“). Velký rozvoj pokročilé diagnostiky u dětí s různým typem vývojového postižení nastal v posledních letech zejména s rozšířením tzv. microarray metod do klinické praxe (Weise et al., 2012).

Samozřejmě, ne všechny vývojové vady mají jasnou genetickou příčinu. V České republice se dlouhodobě rodí okolo 3-5% dětí s různým typem vrozené vývojové vady, přičemž jistě ne všechny mají genetickou příčinu (Šípek a Gregor, 2009). Určitě se ale můžeme domnívat, že velké množství případů vývojových vad a poruch, které jsou zatím uzavírány jako „případy bez nalezené genetické příčiny“, ve skutečnosti genetickou příčinu má – pouze ji lékaři-genetici neumí s pomocí běžně používaných diagnostických metod odhalit.

Velmi vítané jsou proto rozsáhlé studie založené na podrobné genetické diagnostice, jejichž úkolem je identifikovat nové geny zodpovědné za vznik vybraných vývojových poruch. Jednu takovouto studii od britského týmu vědců (sdružených v týmu Deciphering Developmental Disorders) si můžeme nyní přečíst v časopisu Nature (McRae et al., 2017).

V rámci studie vědci vyšetřili celkem 4293 rodin, ve kterých byl popsán případ narození dítěte s vývojovou poruchou vzniklou z neznámé příčiny. Dále pak byla využita data z předchozích vyšetření u 3287 osob s obdobným postižením. Hlavní vyšetřovací metodou bylo tzv. celoexomové sekvenování – tedy celogenomové vyšetření založené na sekvenování, které je cílené pouze na exom – tj. oblasti genomu, které jsou skutečně využívány pro syntézu proteinů. U celých 42 procent vyšetřovaných osob vědci identifikovali genetickou změnu (mutaci) pravděpodobně související s jejich onemocněním. Tyto změny byly nalezeny v celkem 94 různých genech, z nichž 14 dosud nebylo v souvislosti se vznikem vývojových poruch vůbec zmiňováno (McRae et al., 2017).

Podobné rozsáhlé studie jsou unikátním přínosem do problematiky vrozených vad a poruch a jejich genetických příčin. Přestože aplikace nových vědeckých poznatků do praxe není okamžitá, jistě můžeme předpokládat, že za nějaký čas budou i nové geny rutinně vyšetřovány v klinické genetické praxi a povedou tak ke zlepšení klinicko-genetické diagnostiky a poradenství v rodinách s případy výskytu vývojových poruch.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Large study finds 14 new genetic disorders in children

http://www.medicalnewstoday.com/articles/315483.php

Původní studie:

McRae, J.F., Clayton, S., Fitzgerald, T.W. et al. (2017) Prevalence and architecture of de novo mutations in developmental disorders. Nature.  doi: 10.1038/nature21062.

http://www.nature.com/nature/journal/vaop/ncurrent/full/nature21062.html

Reference:

Kalter, H. (2003) Teratology in the 20th century: environmental causes of congenital malformations in humans and how they were established. Neurotoxicol Teratol. 25(2):131-282.

Šípek, A., Gregor, V. (2009) Vrozené vady v České republice v období 1994 - 2008: prenatální a postnatální incidence. Actual Gyn, 1, 16-20.

Taruscio, D., Arriola, L., Baldi, F. et al. (2014) European recommendations for primary prevention of congenital anomalies: a joined effort of EUROCAT and EUROPLAN projects to facilitate inclusion of this topic in the National Rare Disease Plans. Public Health Genomics. 17(2):115-23. doi: 10.1159/000360602.

Weise, A., Mrasek, K., Klein, E. et al. (2012) Microdeletion and microduplication syndromes. J Histochem Cytochem. 60(5):346-58. doi: 10.1369/0022155412440001.

World Health Organization (2013) Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů. Desátá revize. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Praha, 874s.