Zachrání genetika kaštanovníky před smrtelnou chorobou?

Mohutné kaštanovníky americké (Castanea dentata) bývaly dominantou lesů Apalačského pohoří a dalších oblastí severní Ameriky. Počátkem 20. století se ale objevila vražedná houbová infekce korová nekróza kaštanovníku, která se do severní Ameriky dostala z Asie, a začala se rychle šířit. Po napadení houba vypouští do kaštanovníku toxiny, především kyselinu šťavelovou, a strom zdevastuje. Do půlky 20. století kaštanovníky prakticky zmizely. 

V devadesátých letech se William Powell a Charles Maynard, genetici stromů na SUNY ESF, rozhodli tehdejšími genetickými metodami vytvořit rezistentní kaštanovníky. Vložili jim do genomu gen pro enzym oxalát oxidázu, čili OxO, který štěpí kyselinu šťavelovou a brání tím strom před poškozením. Takový gen houbu v podstatě odzbrojí.

Nejdřív to nefungovalo. Pak vědci vytunili promotor genu pro OxO, aby pracoval na plné obrátky. V roce 2014 genetici zjistili, že GM kaštanovníky typu Darling 58 odolávají infekci korové nekrózy, a ještě ke všemu tuto rezistenci předávají svým potomkům. Detailní testy rovně potvrdily, že kaštany těchto kaštanovníku jsou nerozlišitelné od plodů neupravených kaštanovníků, a také to, že jejich pyl, květy a listový opad neubližují včelám, užitečným půdním houbám ani pulcům žab, kteří žijí v opadance pod stromy.

Jak to ale v dnešní době chodí, geneticky vylepšené organismy čelí ohromné legislativní zátěži. Stromy nevyjímaje. Spojené státy, Čína a Brazílie už povolily nějaké transgenní stromy, pro ovocné sady, plantáže na biopalivo a zalesňovací projekty. Ale stejně jako v případě GM plodin a GM živočichů, zůstávají i GM stromy v očích veřejnosti kontroverzní. Úřady při jejich povolování zvažují etické a ekologické obavy, protože GM kaštanovníky by měly růst především ve volné přírodě.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: