Výzkum u osob se specifickou chromozomální přestavbou potvrzuje vliv genu DISC1 na rozvoj psychiatrických onemocnění

Psychiatrická onemocnění dnes tvoří významnou oblast diagnóz, se kterou se moderní zdravotnictví dennodenně potýká. Psychiatrická onemocnění jsou velmi bohatou a složitou skupinou různých poruch a stejně bohaté a složité jsou i jejich příčiny. Opakovaný výskyt vybraných psychiatrických chorob v rodinách ukazuje na skutečnost, že je při vzniku těchto chorob potřeba počítat i s významnou dědičnou – respektive genetickou složkou. Genetika psychiatrických onemocnění je rovněž velmi složitá – řada genů byla již pro vybraná onemocnění vytipována, skutečný efekt variant těchto genů však může být u různých osob různý a obecně je zapotřebí dalších studií, které možný vliv kandidátního genu při rozvoji určitého onemocnění potvrdí. Jednou z takových studií je i nová práce britských autorů, kteří díky zajímavé skupině pacientů s chromozomální přestavbou (v rámci velké rodiny) potvrzují vliv mutací genu DISC1 na rozvoj schizofrenie, bipolární poruchy či deprese.

Existuje celá řada neuropsychiatrických onemocnění, s ohledem na poselství článku krátce zmíníme následující tři:

Schizofrenie je široká skupina psychiatrických onemocnění ze skupiny psychóz – hlavními projevy schizofrenie jsou poruchy myšlení a vnímání. Samotný obraz onemocnění může být velmi různý, často ale velmi vážným způsobem ovlivňuje jak život postižené osoby, tak i okruh její rodiny a přátel. Předpokládá se, že většina případů schizofrenie vzniká na podkladě určité genetické predispozice (Mohr, 2012).

Bipolární porucha je chronické psychiatrické onemocnění, někdy známé též pod názvem maniodepresivní bipolární porucha. Pod tímto názvem se skrývá relativně typický obraz choroby, v rámci kterého se střídají aktivní fáze manická či hypomanická a následně útlum v depresivní fázi (Pidrman, 2003; Češková, 2007)

Deprese je chronické onemocnění mající mnoho projevů, které by se obecně dalo (jistě velmi zjednodušeně) shrnout pod celkově negativní náladu, smutek a neschopnost prožívat radost. Od bipolární poruchy se čistě depresivní porucha odlišuje absencí alespoň jedné manické fáze (Pidrman, 2003; Janů a Racková, 2007)

Chromozomální translokace (konkrétně reciproké translokace) jsou specifické strukturní přestavby chromozomů – řadí se tedy mezi tzv. strukturní chromozomální aberace. Principem jejich vzniku je vznik chromozomového zlomu na dvou (případně více) různých chromozomech, přičemž dojde k uvolnění chromozomových fragmentů a jejich následnému spojení s nepůvodním („cizím“) chromozomem. Teoreticky patří tyto přestavby mezi tzv. balancované přestavby – při přesunu genetického materiálu mezi jednotlivými chromozomy nedochází většinou ke ztrátě genetického materiálu – translokace tak pro svého nositele bývají většinou benigní. Teoreticky ovšem může dojít ke zlomu přímo v oblasti důležitého genu – struktura a funkce takového „přelomeného“ genu je tak samozřejmě zničena a u nositele takové přestavby může docházet k rozvoji klinických projevů spojených s poruchou funkce příslušného genu (Gardner a Sutherland, 2004).

Zdánlivě nesouvisející části tohoto úvodu propojuje nová studie týmu britských autorů (Thomson et al., 2016). Autoři měli unikátní příležitost provést výzkum u početné skotské rodiny, u jejíchž členů byla diagnostikována reciproká translokace chromozomů 1 a 11 – konkrétně jde o přestavbu t(1;11)(q42;q14.3). Celkem měli vědci možnost hodnotit výsledky a klinické informace až od 107 členů této rodiny (z celých šesti generací), přičemž 37 členů rodiny bylo nositeli výše uvedené chromozomální translokace. Jak již bylo rovněž zmíněno, reciproké translokace většinou nemívají pro své nositele nepříznivé následky, ovšem tato konkrétní přestavba narušuje sekvenci genu DISC1 (Thomson et al., 2016). Produkt tohoto genu se uplatňuje ve vývoji centrálního nervového systému a jeho mutace již byly popsány v souvislosti s vybranými neuropsychiatrickými onemocněními, jako je například schizofrenie, bipolární porucha či deprese. Vazebná analýza provedená vědci ve zmiňované skotské rodině pak nepřímo prokázala souvislost neuropsychiatrických onemocnění a nosičství této translokace – respektive narušeného genu DISC1.

Závěrem připomeňme, že genetika člověka (a zejména ta experimentální) je komplikovaná mnoha skutečnostmi. Jednou z nich je fakt, že z etických důvodů není možné na lidech provádět cílené experimenty s vyřazováním (knock-outem) genů, abychom potvrdili jejich úlohu při vzniku vybraných geneticky podmíněných chorob. Proto jsou rodiny, ve kterých je – shodou vzácných okolností – možné pozorovat suspektní přestavbu hned v několika generacích, pro vědce tolik významné.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Brain study confirms gene mutation link to psychiatric disorders

http://www.medicalnewstoday.com/releases/312362.php

Originál studie:

Thomson, P.A., Duff, B., Blackwod, D.H.R. et al. (2016) Balanced translocation linked to psychiatric disorder, glutamate, and cortical structure/function. Schizophrenia, doi:10.1038/npjschz.2016.24.

http://www.nature.com/articles/npjschz201624

Literatura:

Češková, E. (2007) Co ještě nevíme o bipolární poruše? Psychiatr. prax; 1:8–10.

Gardner, R. J. McK., Sutherland, G. R. (2004) Chromosome abnormalities and genetic counseling, 3rd ed. Oxford, Oxford University Press, 577s.

Janů, L., Racková, S. (2007) Jak správně poznat a léčit depresi. Med. Pro Praxi; 1: 24–27.

Mohr, P. (2012) Schizofrenie: Diagnostika a současné terapeutické možnosti. Med. praxi. 9(8-9):342-346.

Pidrman, V. (2003) Bipolární afektivní porucha. Psychiatr. prax; 2:71-72.