Využití čajovníkového oleje

Letos je to přesně dvacet let, co se na farmaceutickém trhu objevil Tea tree oil (TTO), pro nějž je běžně používáno označení čajovníkový olej. Možná by bylo lépe říci na „novodobém trhu“, nebo „znovu se objevil“.

Označení čajovníkový olej nebo čajovník může být zavádějící. Čajovník čínský (Camellia sinensis) je zdrojem černého čaje. Český ekvivalent latinského názvu tea tree Melaleuca – kajeput se z důvodů využití více druhů rostlin s podobným účinkem používá jen tehdy, pokud je uváděno celé jméno rostliny. Dále v textu se tuto problematiku názvosloví pokusíme více přiblížit.

Pokud se zaměříme na zdroj tea tree oil (TTO), budeme hovořit o rostlině Melaleuca alternifolia – kajeput střídavolistý. Tato rostlina nemá tak bohatou historii jako čajovník čínský (ten byl znám již 5000 let př.n.l.). Literatura uvádí, že rod Melaleuca zahrnuje přes 200 botanických druhů, které jsou ve svém prostředí velmi často označovány jako čajovník, nebo čajový strom. Z tohoto důvodu mají rostliny také svá lokální označení, jakási synonyma, nebo přezdívky, které mimo botanické názvy usnadňují jejich rozlišení. Jako příklad můžeme uvést rostlinu Melaleuca leucadendron - melaleuca cajuputi (kajeput bělodřevý) jejíž silice nese v angličtině právě název kajeputová silice (cajuput oil). Rozdíl ovšem není jen ve zdrojové rostlině, ale také v účinku a v použití. Kajeputovou silici lze totiž použít i vnitřně.

Další melaleucou je například niaouli (Melaleuca viridiflora) s podobnými vlastnostmi v lidovém léčitelství. Mezi „čajové stromy“ jsou řazeny také další dvě rostliny, jejichž rodové označení ovšem není melaleuca. Leptospermum scoparium a Kunzea ericoides, domorodými označeními manuka a kanuka jsou také zdrojem silic s dezinfekčními vlastnostmi.

Trochu histore

Objevení australského čajovníku pro Evropu je datováno do období 18. století. Tehdy anglický mořeplavec James Cook přišel s touto rostlinou do styku, když roku 1777 poprvé přistál u břehů Austrálie. Místní domorodci používali rozmělněných lístků k ošetření kožních infekcí a také se jí využívalo při výrobě piva. Účinek této rostliny pak začali využívat i lékaři na dalších kontinentech (Evropa, Amerika).

Znovu se pak můžeme dočíst o medicínském využití přibližně v první polovině 20. století, kdy se silice čajovníků používala pro své dezinfekční účinky jak v chirurgii, tak ve stomatologii. Ještě za druhé světové války se silice používala jako prostředek k dezinfekci ran. S objevem antibiotik však použití čajovníkového oleje (TTO) ustoupilo do pozadí.

Kvalita a bezpečnost

V dnešní době je TTO (čajovníkový olej) dostupný prakticky každému. Trh je nasycen oleji různého původu a různé kvality. Z hlediska kvality je čajovníkový olej (esenciální olej, silice) posuzován podle mezinárodní normy ISO 4730, která udává rozmezí obsahu jednotlivých složek oleje. Z hlediska účinku je nejdůležitější terpinen-4-ol, který je považován za hlavního nositele dezinfekčního účinku TTO. Kvalitní silice by měla obsahovat minimálně 35% této složky. Složkou, která je naopak charakterizována jako nežádoucí, je 1,8-cineol, který je považován za původce alergizujících vlastností oleje. Mezi další početně zastoupené složky TTO patří například g-terpinen a a-terpinen.

TTO je řazen mezi nejsilnější přírodní antiseptika. Byla u něj prokázána antimikrobiální, antivirová i protiplísňová biologická aktivita. Jeho účinnost byla prokázána na takových původcích onemocnění, jako jsou Candida albicans, Staphyloccocus aureus, Escherichia coli nebo Herpes simplex.

Na tomto místě je důležité zdůraznit, že TTO, tedy silice druhu Melaleuca alternifolia není vhodný pro vnitřní užití. Hodnoty LD₅₀ (1,9 – 2,6 ml/kg) byly sice v toxikologické studii definovány pouze na pokusných krysách a data tedy nemusí být interpretována v souvislosti s toxicitou pro člověka při perorálním podání. Některé kasuistiky ovšem popisují ne příliš kladné reakce lidského organizmu po nechtěném užití TTO - deprese, halucinace a komatózní stavy.

Shrnutí nakonec

TTO je pro svou biologickou aktivitu hojně využíváno v oblasti pleťové kosmetiky, protiplísňových preparátů, repelentů a jako první pomoc při drobných poškozeních kůže. Na závěr už jen shrnutí aplikačních možností.

• akné a další problémy spletí
• vaginální záněty
• poštípání hmyzem
• bradavice virového původu
• herpes simplex
• drobné popáleniny
• plísňová onemocnění nohou
• nehtové plísně
• zubní hygiena
• repelentní efekt

 Autor: RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Grünwald J., Jänicke: Zelená lékárna, 2008, Svojtka.

Tomko J., Farmakognózia, 1999, nakladatelství Osveta.

Castleman M., Velká kniha léčivých rostlin, 2004, Rodale press.

Hammer K.A, Carson C.F., Riley T.V., Nielsen J.B., A review of the toxicity of Melaleuca alternifolia (tea tree) oil, Food and Chemical Toxicology, 2006, 44, 616.

Bagg J., Jackson M.S., Sweeney M.P., Ramage G., Davies A.N., Susceptibility to Melaleuca alternifolia (tea tree) oil of yeasts isolated from the mouths of patients with advanced cancer, Oral Oncology, 2006, 42, 487.

J. Reichling, U. Landvatter, H. Wagner, K.-H. Kostka, U.F. Schaefer, In vitro studies on release and human skin permeation of Australian tea tree oil (TTO) from topical formulations, European Journal of Pharmaceutics and Biopharmaceutics, 2006, 64, 222.

Porter N.G., Wilkins A.L., Chemical, physical and antimicrobial properties of essential oils of Leptospermum scoparium and Kunzea ericoides, Phytochemistry, 1998, 50, 407.

Foto čajovníku: Centrum léčivých rostlin Masarykovy Univerzity