Utlumení transpozonů prodlužuje život háďátkům

Badatelé maďarské Eötvös Loránd University učinili pozoruhodný pokrok v chápání procesu stárnutí. Jejich výzkum je zaměřen na transpozony, čili skákající sekvence, které do jisté míry autonomně žijí v genomu a mohou se tam pomocí molekulárních mechanismů pohybovat.

Když se transpozony pohybují příliš aktivně, mohou destabilizovat genom. Tento mechanismus přitom může těsně souviset se stárnutím.

Badatelé již dříve zjistili, že aktivitu transpozonů může „držet na uzdě“ regulační systém Piwi-piRNA. Obzvláště účinný je v buňkách, které z nějakého důvodu nestárnou. Mohou to být nádorové buňky nebo třeba buňky „nesmrtelného“ žahavce Turritopsis dohrnii. Posílení účinnosti tohoto systému u háďátek Caenorhabditis elegans vedlo k prodloužení délky jejich života.

Ádám Sturm a jeho kolegové v nové studii přidali experimentální důkaz, že utlumení aktivity transpozonů opravdu prodlužuje délku života. Tím potvrdili představu, že mobilní DNA elementy mohou hrát kriticky významnou roli v procesu stárnutí.

Experimentovali opět s háďátky Caenorhabditis elegans, u nichž se jim povedlo zpomalit stárnutí. Když utlumili aktivitu více různých transpozonů zároveň, zpomalení stárnutí bylo ještě výraznější. Časem by z toho mohl být recept na zpomalení stárnutí i u našeho druhu.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Zdroj obrázku: Sturm, Á. et al. (2023), Nature Communications.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: