Stav dětí narozených po IVF v ČR

In vitro fertilizace (IVF) neboli „oplodnění ve zkumavce" je zajisté revoluční metoda, která dokázala splnit velké přání mnoha, jinak neplodným, párům. Ačkoliv od narození prvního „dítěte ze zkumavky" uplyne v příštím roce již 30 let, existují zde stále mnohé otázky, na které je třeba najít co nejpřesnější odpovědi.  

Jednou z takových otázek, kterou si často kladou (nejen) potenciální rodiče, je: „Je metoda IVF bezpečná? Nenarodí se takové dítě tělesně či jinak postižené?" Odpověď se snažili najít vědci z Národního registru vrozených vad ČR v jedné ze svých posledních studií. Program registrace vrozených vývojových vad (VVV) má v České republice dlouhou tradici - celoplošná registrace byla (v tehdejším Československu) zahájena již roku 1961. Díky těmto rozsáhlým datům je možné provádět široké epidemiologické studie jako byla tato.

V ČR proběhly zatím dvě takové studie: první za období 1995 - 1999 a druhá - současná za období 2000 - 2006. V prvním sledovaném období se v ČR narodilo přes 5 000 dětí po IVF, v období druhém to bylo již více než 20 000 dětí po IVF (procento dětí narozených po IVF v posledních letech stoupá - v roce 1996 to bylo pouze 1% všech narozených dětí, v roce 2006 to byl již čtyřnásobek). Kontrolní skupinu vždy tvoří děti narozené po spontánním otěhotnění (což u první studie bylo téměř 450 000 dětí, u druhé studie pak soubor více než 650 000 dětí). U obou studií byly ve skupině IVF dětí zahrnuty všechny děti, které se narodily díky některé metodě asistované reprodukce. Kromě standardního IVF jde například o intracytoplazmatickou injekci spermie (ICSI), což je metoda, při které je spermie pod mikroskopem „vpíchnuta" přímo do vajíčka (vyšší četnost komplikací, která byla u této metody oproti obyčejnému IVF očekávána, zahraniční studie zatím příliš nepotvrzují).

Četnost vrozených vad byla u dětí narozených po IVF vyšší než u kontrolní skupiny spontánně počatých dětí. V prvním období 1995 - 1999 mělo VVV cca. 2,98% dětí narozených po IVF a  2,81 % dětí po spontánním otěhotnění. V období 2000 - 2006 mělo určitou VVV cca. 4,64% dětí narozených po IVF oproti 3,69% u kontrolní skupiny. Rozdíl ve výskytu VVV mezi studiemi je dán určitou metodickou změnou v registraci VVV.

Podle jednotlivých diagnóz šlo především o VVV centrálního nervového systému, srdce, jícnu či o určité VVV mužské či ženské pohlavní soustavy (např. hypospadie). Děti narozené po IVF měly nižší porodní hmotnost a byla mezi nimi výrazně častější nedonošenost, než v kontrolní skupině. Logickým zjištěním byla extrémně vysoká četnost dvojčat mezi dětmi narozenými po IVF. V posledních letech je doporučeno implantovat již jen 2 zárodky, aby se snížil počet vícečetných gravidit (trojčat, čtyřčat), u kterých se dříve prováděla artificiální redukce.

Druhým pohledem na získaná data byl u druhé studie nově pohled perinatologický. Zjišťovala se četnost mrtvorozenosti či perinatologické mortality a morbidity. I v těchto případech byla rizika vyšší pro děti narozené po IVF (například četnost mrtvorozenosti byla 0,414% u dětí narozených po IVF, zatímco u kontrolní skupiny to bylo pouze 0,203%).

Současná studie, jejíž výsledky byly prezentovány na mezinárodním kongresu IVF a IVM letos v Montrealu, odhalila vyšší výskyt VVV a jiných komplikací u dětí narozených po IVF, což je v souladu s výsledky jiných studií, které dříve provedli například finští, dánští či belgičtí vědci. Ovšem vyšší čísla nelze spojovat pouze s metodou IVF samotnou. Svou roli hraje určitě samotná neplodnost rodičů, kteří IVF podstupují, neboť tato neplodnost je často následkem určité choroby či genetické zátěže na straně rodičů, která může stav potomků ovlivnit sama o sobě, bez ohledu na metodu IVF. Bez vlivu pravděpodobně není ani vyšší věk matky, který je pro skupinu dětí narozených po IVF rovněž typický.

Studie byly podpořeny Granty

IGA MZ ČR NR/9005-3 

IGA MZ ČR  NJ/6491-3

Oficiální stránky Národního registru vrozených vad ČR - http://www.vrozenevady.cz/