Škorpioni proti rakovině aneb jak zlo vyhání zlo

Už v dávných dobách lidé obdivovali krásy a sílu přírody, ať už to byli vládci starého Egypta nebo římští císaři, králové nebo jen prostí občané. Snažili se přírodu pochopit a později také využít ke svému prospěchu a užitku.

V dnešní době už máme k dispozici více znalostí a moderní technologie, které nám pomáhají blíže poznávat skryté tajemství přírody. Jedno takové skryté tajemství objevili američtí vědci tam, kde by to nikdo z nás neočekával.

Ono již zmiňované tajemství přírody se jmenuje chlorotoxin. Tato látka je obsažena v jedu štíra rodu Leiurus quinquestriatus, který žije v severní Africe a v oblasti Středního východu. Jed tohoto živočicha obsahuje velké množství neurotoxinů s velice zajímavými názvy jako chlorotoxin, charybdotoxin, scyllatoxin a agitoxin. Právě první z těchto neurotoxinů, chlorotoxin, se ukazuje jako látka, která by mohla být další nadějí pro pacienty nemocnými rakovinou mozku tzv. gilomem, ale i nádory plicní a prsní tkáně. Výzkumy, které podnikají vědci v Transmolekulárním ústavu v Cambridge v americkém státě Massachusetts, ukazují, že tento krátký peptid má tendenci vázat se pouze na rakovinné buňky a ty zdravé nechává zcela nedotčené.

Co tedy chlorotoxin je?

Je to látka, která se nachází ve štířím jedu a má schopnost vyhledávat rakovinné buňky a vázat se na ně. Právě tato vlastnost umožňuje lékařům rozpoznat počet rakovinotvorných buněk v těle pacienta.

Leiurus quinquestriatus se představuje

Tento až 10 cm velký druh štíra, který se vyskytuje především v suchých až pouštních oblastech Afriky, má nejúčinnější jed ze všech štírů na světě. Bodnutí tohoto živočicha je nejbolestivějším bodnutím než od jakéhokoli jiného druhu, ale díky malé kapacitě jedového váčku způsobí méně úmrtí než například druh Androctonus australis.
Chov štíra druhu Leiurus quinquestriatus je poměrně velmi snadný, přesto se kvůli jeho jedovatosti nedoporučuje, protože je mnohem rychlejší, aktivnější a hlavně mnohem agresivnější než již výše zmiňovaný druh Androctonus australis. Neměl by být tedy chován nikým jiným než vědci a zkušenými chovateli.

Leiurus quinquestriatus

Jedovatým škorpionům se každý z nás raději vyhne velkým obloukem, ale jak ukazují poslední výzkumy amerických vědců, nemusejí tito živočichové pro nás být jen velkým strašákem a hrozbou, ale také velkým pomocníkem v boji proti mnohem zákeřnějším nepřátelům, jako jsou například některé typy rakoviny. Znovu se tedy potvrzuje, že naše planeta skrývá mnoho pokladů, kterých si musíme vážit a chránit je, jen jak to jde.
Na závěr mi dovolte ještě jednu větu: „Chraňme přírodu a příroda bude chránit Nás."

Autor: Jiří Kubečka

Použité zdroje:
Literatura: Časopis 21. století
Internetové odkazy:
www.augra.com, www.rsc.org, http://cs.wikipedia.org/wiki/Leiurus_quinquestriatus.