Pšenice ve výživě lidstva

Výživa lidstva závisí hlavně na dvou plodinách: rýži a pšenici. Zhruba se dělí o klimatické zóny - rýže panuje převážně ve vlhké a teplé, pšenice je spíše vylepšená stepní tráva. Lidé spotřebují ročně takřka 700 milionů tun (Mt) pšenice jako potravinu (podle FAO zajišťuje asi 40% potravin), krmivo a malý podíl i pro průmysl. Čtyři pětiny z tohoto množství se vypěstuje lokálně a jedna pětina (17.4% až 22.4%) je předmětem mezinárodního obchodu. Hlavní vývozci jsou uvedeni v tabulce 1. Tyto údaje se však mění. Jednak přibývá populace, jednak stoupá počet lidí ve městech, jednak se mění stravovací návyky. Předpokládá se proto, že podíl pšenice, která je předmětem exportu a importu se bude zvětšovat.

Tabulka 1: Hlavní vývozci pšenice v roce 2011/12

Nejistotu každý rok vnáší úroda, zejména ovlivněná počasím. Na nízkou úrodu mnohdy reagují vlády omezením nebo i zákazem vývozu. Omezení vývozu je běžné v černomořské oblasti a Argentině. Prakticky nikdy k němu nedochází v Austrálii, ačkoli tam bývají výkyvy způsobené počasím až 50%. Dalším faktorem je pohyb cen na trhu. Stoupnou-li jeden rok ceny, podnítí to zemědělce zvětšit plochu osetou pšenicí v příštím roce. Hlavní dovozce ukazuje tabulka 2.

Tabulka 2: Hlavní dovozci pšenice v roce 2011 a podíl dovozu na jejich spotřebě

Vidíme zde mnoho zajímavého. Například EU nejen vyváží, ale také dováží - s pozitivní bilancí 9 Mt. Dále existují země, které jsou zcela závislé na dovozu pšenice.

Pšenice je poměrně mladá rostlina. Dnešní forma vznikla se zrodem zemědělství a navíc přibrala do svého genetického programu genom trávy z oblasti Kaspického moře. V průběhu historie ji zemědělci stále zdokonalovali šlechtěním.

Do její historie se zapsal americký šlechtitel Norman Borlaug, který za doslova převratný zlom ve šlechtění pšenice dostal v roce 1970 Nobelovu cenu. Šlechtil pšenici v Mexiku a řešil v druhé polovině čtyřicátých let minulého století její závislost na délce dne a napadení rzí. Získal vysoce produkční odrůdu, ale její slabinou byla poléhavost. Tu odstranil v roce 1961 křížením s polotrpasličí japonskou odrůdu Norin. Nová odrůda se rozšířila tak, že sklizeň pšenice byla šestkráte větší než v roce 1944, kdy Norman Borlaug do Mexika přišel. Odrůda se posléze rozšířila do dalších rozvojových zemí. V roce 2000 vzrostl hektarový výnos pšenice v Indii z 0,856 na 2,9 tuny. V roce 1967 běžný Ind měl denní spotřebu potravin odpovídající 1875 kal, v roce 1998 to bylo 2466 kal, přesto, že se za tu dobu populace v Indii zdvojnásobila. Celkově stoupla produkce pšenice na 76 milionů tun, tedy prakticky sedmkráte od roku 1961. Tím se zrodila historická etapa zemědělství rozvojových zemí označovaná jako "Zelená revoluce". Název v roce 1968 zavedl William S. Gaud, tehdejší ředitel USAID (US Úřad pro mezinárodní vývoj), aby tím vyjádřil zlom v produkci potravin založený uvedením nové nízké pšenice a později i rýže v Asii.

Z hlediska genetiky patří pšenice mezi velmi složité organismy. Především zemědělská odrůda je hexaploidní, takže od každého genu má šest kopií, nikoli dvě jako my. Má 21 chromosomů složených ze 16 miliard párů bazí, což je pětkrát více, než máme my, čtyřicetkráte více než rýže a šestkráte více než kukuřice. Teprve po analýze a zvládnutí této složité dědičné výbavy může nastoupit racionální cílené genetické šlechtění. Je naší hrdostí, že v tomto vědeckém úkolu hraje Česká republika, konkrétně Ústav experimentální botaniky AV ČR na pracovišti v Olomouci, významnou roli.

Autor: prof. Jaroslav Drobník

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.