První umělá buněčná membrána s cytoskeletem

Buňky jsou, jak známo, velmi komplexní záležitost s docela sofistikovaným metabolismem. Jejich evoluční předchůdci, tedy prvotní buňky, podle všeho měly jenom buněčné membrány a pár molekul uvnitř.

Byly nejspíš úplně minimalistické, ale zároveň musely nějak fungovat. Prý proto se mottem výzkumné skupiny Andrease Bausche z Technické univerzity v Mnichově a člena výzkumné platformy Nanosystems Initiative Munich (NIM), stalo „zpátky ke vzniku buňky“.

Sní o tom, že postaví jednoduchou a fungující umělou buňku z několika málo základních stavebních kamenů. V tomto duchu následují metodiku syntetické biologie, která zahrnuje skládání jednotlivých stavebních bloků do umělých biologických systémů se specifickými vlastnostmi.

Významným krokem Bausche a spol. ke smontování umělé buňky se teď stalo vytvoření buňce podobných biomechanických objektů, řekněme třeba buňkoidů. Jak popisují v čerstvé publikaci otištěné prestižním Science, jejich výtvory se mohou pohybovat a měnit tvar bez vnějších zásahů.

Nově vyvinuté biomechanické buňkoidy mají membránu, která obklopuje biomolekuly dvojího druhu a také nějaké to buněčné palivo. Jak by se asi dalo čekat, membránu buňkoidů vytvořili ze dvou vrstev lipidů, podobně jako tomu u je běžných buněk.

Uvnitř Bauschových buňkoidů jsou mikrotubuly, tedy ohromné molekuly součástí cytoskeletu, vnitřní kostry buněk, a molekuly kinesinu, jako trvale zapnuté molekulární motory, které za normálních okolností obsluhují pohyb uvnitř buňky, související s cytoskeletem. K jejich pohonu bylo nutné přidat i palivo, kterým jsou energií bohaté molekuly ATP.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: