Oxytocin může pomoci pacientům s Praderovým-Williho syndromem

Praderův-Williho syndrom je geneticky podmíněná choroba způsobená absencí určitého množství genetické informace na chromozomu 15. Specifikem tohoto syndromu je skutečnost, že musí chybět právě a jedině genetická informace otcovského původu. Mezi hlavní příznaky tohoto syndromu patří hypotonie v novorozeneckém věku, dále mentální retardace, hypotalamická porucha s nutkavým přejídáním a následnou obezitou, ale třeba také autistické rysy chování. Jelikož jde o geneticky podmíněnou poruchu, nemáme prozatím přímé nástroje, které by mohly příčinu choroby zcela odstranit. Vědci se prozatím snaží identifikovat léčebné postupy a medikamenty, které by mohly klinické příznaky Praderova-Williho syndromu alespoň zmírnit. Nová studie týmu francouzských autorů ukazuje, že jednou z takovýchto látek s potenciálně terapeutickým efektem by mohl být i oxytocin.

Praderův-Williho syndrom patří mezi relativně vzácnější genetické syndromy. Poslední studie uvádějí výskyt tohoto syndromu v Evropě zhruba s frekvencí 1:30 000 (Jin, 2011). Klinicky popsali tento syndrom pánové Prader, Labhart a Willi již v roce 1956 (Prader et al., 1956).

Jedinci s tímto syndromem mají celou řadu typických projevů, v novorozeneckém období je to zejména výrazná svalová hypotonie, dále mentální retardace, nízký vzrůst, kraniofaciální dysmorfie (například mandlovité oči), poruchy hypotalamo-hypofyzárního systému, hypogenitalizmus a hypogonadizmus, nepřiměřená chuť k jídlu ve spojení s obezitou, další poruchy chování, například autismus a další (Wattendorf a Muenke, 2005; Butler, 2009).

Prader-Williho syndrom je způsoben delecí (chyběním) úseku chromozomu 15, přesněji delecí oblasti 15q11-q13 (Jin, 2011). Kauzálně se uplatňuje absence genů SNRPN a NECDIN a zřejmě i dalších (OMIM: 176270). Ve skutečnosti je delece této oblasti pouze jedním z několika způsobů, kterými může tento syndrom vzniknout. Pro vznik syndromu je klíčové chybění otcovské - paternální části chromosomu 15 (Butler, 2009). Genetické informace typicky chybí v tom případě, kdy na jednom ze dvojice chromozomů č. 15 dojde k mutaci, následkem které chybí právě a jedině paternální oblast. Může ovšem také dojít k situaci, kdy se u člověka vyskytnou dva chromozomy stejného původu - v tomto případě například oba chromozomy č. 15 mateřského (maternálního) původu. V tomto případě bude paternální část chromozomu 15 chybět rovněž, proto i tento stav - označovaný, jako uniparentální dizomie, může vést k rozvoji klasických projevů Praderova-Williho syndromu (Wattendorf a Muenke, 2005).

Praderův-Williho syndrom je jednou z geneticky podmíněných chorob, u kterých hraje výraznou roli genetický imprinting. Genetický imprinting je fenomén, kdy fenotyp určitých znaků (chorob) závisí na epigenetické modifikaci dědičné informace, například na methylaci určitých úseků DNA (Butler, 2009). Konkrétně v případě Praderova-Williho syndromu je tato epigenetická modifikace velmi důležitá, jak již ostatně plyne z výše uvedeného - tedy, existuje velký rozdíl v tom, zda chybí paternální či maternální část genetické informace. Pokud bude chybět stejný úsek (tedy oblast 15q11-q13), ovšem maternálního původu - dojde k rozvoji zcela jiné choroby - Angelmanova syndromu, který se projevuje závažnou mentální retardací, nekoordinovanými pohyby, absencí řeči a dalšími těžkými projevy (Butler, 2009).

Jelikož jde v případě Praderova-Williho syndromu o geneticky podmíněnou chorobu, neexistuje v současnosti léčebná metoda, která by uměla odstranit jeho příčinu. Určité léčebné možnosti ale již dnes máme, například nízký vzrůst lze u dětí s tímto syndromem do jisté míry korigovat včasným nasazením substituční terapie růstovým hormonem (Takeda et al., 2010). Hledají se samozřejmě i další léčebné prostředky a postupy, které by mohly alespoň do určité míry ovlivnit další fenotypové projevy Praderova-Williho syndromu. Jednu takovou novou (či spíše staronovou) látku popisuje i citovaná studie francouzských autorů (Tauber et al., 2011).

Autoři této studie testovali u pacientů s Praderovým-Williho syndromem látku zvanou oxytocin. Oxytocin je přirozený hormon zadního laloku hypofysy, který hraje důležitou úlohu u žen při porodu a v průběhu kojení, ovlivňuje ovšem také chování, například jeho emoční stránku (Tauber et al., 2011). U jedinců s tímto syndromem je tohoto hormonu (podobně jako růstového hormonu) nedostatek, proto se nabízela myšlenka, vyzkoušet substituci i tímto hormonem. Jak ukazují výsledky této studie, již dvoudenní podávání oxytocinu u vybraných 24 pacientů zřetelně zlepšilo některé povahové rysy, například snížilo smutek, zlepšilo důvěru a vylepšilo rušivé chování; rozdíl oproti stejně velké skupině pacientů s placebem byl více než zřetelný (Tauber et al., 2011).

Jak ukazují výsledky této studie, může i substituce dalších hormonů pravděpodobně také vylepšit fenotypové projevy u jedinců s Preaderovým-Williho syndromem. Přestože se nejedná o kauzální léčbu, nabízí to rodinám s takto postiženým dítětem další možnost, jak alespoň trochu vylepšit život jejich handikepovaného dítěte.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Použité zdroje:

Originální studie:

Tauber, M., Mantoulan, C.,  Copet, P. et al. (2011) Oxytocin may be useful to increase trust in others and decrease disruptive behaviours in patients with Prader-Willi syndrome: a randomised placebo-controlled trial in 24 patients. Orphanet Journal of Rare Diseases. 6:47

Připraveno podle:

Medical News Today: Oxytocin Promises Hope In Prader-Willi Syndrome

Další použitá literatura:

Butler, M. G. (2009) Genomic imprinting disorders in humans: a mini-review. J Assist Reprod Genet. 2009 Sep-Oct;26(9-10):477-86.

Jin, D. K. (2011) Systematic review of the clinical and genetic aspects of Prader-Willi syndrome. Korean J Pediatr. 54(2):55-63.

Prader, A., Labhart, A., Willi, H. (1956) Ein syndrom von adipositas, kleinwuchs, kryptorchismus und oligophrenie nach myatonieartigem zustand im neugeborenenalter. Schweiz Med Wochenschr. 86:1260-1.

Takeda, A., Cooper, K., Bird, A. et al. (2010) Recombinant human growth hormone for the treatment of growth disorders in children: a systematic review and economic evaluation. Health Technol Assess. 14(42):1-209

Wattendorf DJ, Muenke M. (2005) Prader-Willi syndrome. Am Fam Physician. 72(5):827-30.

Online Mendelian Inheritance in Man, OMIM (TM). Johns Hopkins University, Baltimore, MD. MIM Number: 176270: 12/16/2010: World Wide Web URL: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/omim/

Obrazové přílohy:

http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Angelman.PNG
http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Oxytocin.png