Objev nové genetické příčiny náhlé srdeční smrti

Objev nové genetické příčiny náhlé srdeční smrti

Náhlá srdeční smrt je obecné označení pro velmi závažnou skupinu chorobných stavů, které vedou v extrémně krátké době k fatálnímu konci – následkem selhání srdce. Náhlou srdeční smrt může způsobit celá řada chorob a projevit se může v jakémkoliv věku. Náhlá úmrtí mladých aktivních sportovců na akutně vzniklou srdeční příhodu jsou extrémními případy, kterým se ale dostává zvýšené mediální pozornosti. Příčiny těchto úmrtí jsou velmi různé, řada z nich má ale vrozenou – genetickou příčinu a proto se také mohou projevit již v mladém věku. Jednou takovouto skupinou chorob jsou i kardiomyopatie. Nová studie mezinárodního týmu vědců nyní představuje objev nové genetické příčiny jedné z kardiomyopatií – konkrétně arytmogenní dysplázie pravé komory.

Náhlé úmrtí člověka je vždycky velkou tragédií pro jeho rodinu a blízké. Za velkou část případů náhlého úmrtí může akutní postižení srdce – hromadně označované jako náhlá srdeční smrt. Smrt dle definice nastává do jedné hodiny od počátku příznaků, přičemž čas a způsob smrti je neočekáváný (Mikolášková et al., 2015). Celkově není tento závažný stav nikterak vzácný, v Evropě může odpovídat až za 2500 úmrtí denně (!) (Křivan, 2012). Zástava srdce v rámci náhlé srdeční smrti velmi často nasedá na již existující postižení srdce, to ovšem neznamená, že nepřichází náhle a nečekaně. Přibližně 40-50 % osob, které náhlá srdeční smrt postihne, neměla dosud se srdcem výraznější problémy (Mikolášková et al., 2015). 

Příčiny tohoto stavu jsou různé, za většinu může nejspíše různá forma ischemické choroby srdeční, další příčiny zahrnují například různá vrozená či získaná poškození srdečního svalu (tzv. kardiomyopatie). Samotným mechanizmem srdeční zástavy je pak anomálie srdečního rytmu (arytmie), vedoucí k zástavě srdeční akce a tím i krevního oběhu, což je již bezprostřední příčina smrti postižené osoby (Křivan, 2012; Mikolášová et al., 2015).

Přestože náhlá srdeční smrt může nastat prakticky v jakémkoliv věku, její pravděpodobnost u dětí, dospívajících a mladých dospělých je jistě výrazněji menší, nežli u starších populačních ročníků. Přitom právě případy náhlého úmrtí mladých osob – často dosud zcela zdravých aktivních sportovců, jsou možná vůbec nejtragičtější. V těchto věkových skupinách přicházejí ke slovu zejména různá vrozená postižení, které nezřídka mají i genetické příčiny (Bouška a Kučera, 2005).

Vzhledem k zaměření článku se věnujme ještě trochu více právě kardiomyopatiím. Kardiomyopatie jsou onemocnění postihující primárně strukturu a/nebo funkci srdečního svalu. Existuje několik typů těchto onemocnění, všechny z nich mají i známé genetické příčiny (Tomašov, 2015). Celkově je ale skupina kardiomyopatií velmi heterogenní - viz následující přehled:

• Hypertrofická kardiomyopatie: Hlavním příznakem je výrazné zbytnění srdeční stěny, zejména v oblasti levé srdeční komory. Tato, relativně častá forma kardiomyopatie, je velmi často autozomálně dominantně dědičná, nejčastěji nacházíme mutace v genech MYH7, MYBPC3 či TNNT2.
• Dilatační kardiomyopatie: U této formy kardiomyopatie je hlavním problémem výrazná dilatace srdečních oddílů (zejména opět levé komory). Určité množství případů má opět dědičnou příčinu, většinou jde o autozomálně dominantní typ dědičnosti, méně často pak i autozomálně recesivní či X-vázanou dědičnost.
• Restriktivní kardiomyopatie: tyto typy kardiomyopatie nemívají výraznou odchylku srdeční stěny (maximálně jde o mírné ztluštění), přesto funkčně vykazují poruchy plnění jednotlivých srdečních oddílů, což samozřejmě funkci srdce ovlivňuje. Vyskytuje se například v rámci jiných komplexních (často i geneticky podmíněných) chorob, jako je amyloidóza nebo Fabryho choroba.
• Arytmogenní dysplázie pravé komory: zvláštní forma kardiomyopatie, při které dochází k postupné degeneraci stěny pravé komory -  a její náhradě pojivovou a tukovou tkání – následkem je pak jak poškozená funkce samotné komory, tak i riziko vzniku srdečních arytmií, které právě často vedou k náhlé srdeční smrti.

Celkově tedy můžeme shrnout, že kardiomyopatie jsou velmi často geneticky podmíněny, ovšem zúčastněných genů je velké množství a určitě zatím všechny kauzální geny neznáme. Jedním z nových objevů na tomto poli je tak aktuální studie mezinárodního týmu vědců, kteří prezentovali objev nového genu spojeného se vznikem právě poslední jmenované – arytmogenní dysplázie pravé komory.

Mayosi a kolektiv (2017) popisují gen CDH2 jako nový faktor spojený s fenotypem arytmogenní dysplázie pravé komory. Nejde tak o nový a dosud neznámý gen jako takový – gen CDH2 kóduje kadherin 2 (či též N-kadherin) – tedy již delší dobu známý protein s velkým významem například pro mezibuněčné kontakty a spojení. Novinkou je, že v souvislosti s arytmogenní dysplazií pravé komory je tento gen zmíněn vůbec poprvé.

Vědci využili dnes již široce dostupné metody celoexomového sekvenování, aby identifikovali dosud neznámou genetickou změnu v třígenerační rodině s familiárním výskytem arytmogenní dysplázie pravé komory (a dosud zcela negativními výsledky genetických testů na mutace v dosud známých kandidátních genech). Výsledkem byla identifikace mutace v genu CDH2, která byla zodpovědná za výskyt choroby v této konkrétní rodině. Rozšířením diagnostiky na skupinu dalších 73 osob s arytmogenní dysplázií pravé komory a dosud neidentifikovanou molekulární příčinou se podařilo identifkovat ještě další potenciální variantu v tomto genu. Kauzální souvislost je tak nyní velmi pravděpodobná.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Gene found to cause sudden death in young people

http://www.medicalnewstoday.com/releases/316333.php

Původní studie:

Mayosi, B.M., Fish, M., Shaboodien, G. et al (2017) Identification of Cadherin 2 (CDH2) Mutations in Arrhythmogenic Right Ventricular Cardiomyopathy. Circ Cardiovasc Genet. 10(2) pii: e001605.

http://circgenetics.ahajournals.org/content/10/2/e001605

Reference:

Bouška, I., Kučera, M. (2005) Náhlá srdeční smrt v dětském věku. Čes-slov Pediat. 60(5): 257-263.

Křivan, L. (2012) Náhlá smrt v kardiologii. Kardiol Rev Int Med. 14(3): 176-181.

Mikolášková, M., Sepši, M. Špinar, J. (2015) Náhlá srdeční smrt. Kardiol Rev Int Med. 17(2): 106-111.

Tomašov, P. (2015) Genetika kardiomyopatií. Kardiol Rev Int Med. 17(1): 15-19.