Myší klony z jediné kapky krve

Kdyby najednou zmizely všechny laboratorní myši, byl by to veliký průšvih. Mnoho nadějných výzkumných programů by vzalo za své a my bychom museli horko těžko hledat provizorní náhradní řešení. V posledních desetiletích jsme vyrobili velké množství rozmanitě geneticky upravených linií myší, které se staly stěžejním základem výzkumu zárodečného vývoje a širokého spektra onemocnění u savců. Rádi bychom s nimi pracovali dál, je v tom ale nepříjemný problém. Mnohé intenzivně využívané genetické linie laboratorních myší jsou ve skutečnosti neplodné anebo je jejich rozmnožení natolik náročné, že je samo o sobě úspěchem hodným vědeckého ocenění.

Tuto poměrně tristní situaci se rozhodl změnit tým vědců, které vedl Atsuo Ogura z RIKEN BioResources Center v japonské Tsukubě. Vyvinuli totiž zjednodušenou technologii klonování, s jejíž pomocí by teď mělo být pro výzkumníky snazší uchovávat často velmi náročně vytvořené a v mnoha ohledech cenné genetické linie laboratorních myší. Uskutečnili za tím účelem experimenty s přenosy jader somatických buněk. Je to vlastně standardní metoda klonování savců, při níž se jádro tělní buňky klonovaného organismu přenáší do neoplozeného vajíčka, jehož původní jádro bylo předtím odstraněno. Když tento přenos uspěje, tak se vajíčko začne chovat, jako by bylo oplozené a vyroste z něj požadovaný klon.

Ogura a spol. si řekli, že tenhle proces zjednoduší. Rozhodli se otestovat odebírání jader somatických buněk pro klonování z různých typů krevních buněk v kapce krve získané z ocasu klonovaného zvířete. Pro srovnání provedli stejné experimenty i s buňkami kumulu, které za normálních okolností fungují jako podpůrné buňky oocytů a běžně se využívají jako dárcovské buňky při klonování.

Nakonec se sice ukázalo, že klonování z buněk kumulu je účinnější, Ogurův tým ale zaplesal především nad úspěšným klonováním ze dvou různých typů krevních buněk. Povedlo se jim to z granulocytů a lymfocytů. Zvlášť pikantní je to prý u granulocytů, které se už dál nediferencují a zároveň jsou poměrně krátkověké. Oguru překvapilo, že právě z nich bylo možné přenosem jader vytvořit nové organismy. Používání jader lymfocytů ke klonování vedlo k nežádoucím přestavbám genomu zárodků a tak ve hře nakonec zůstaly právě granulocyty. Vědci z nich vytvořili klony čtyř různých genetických linií laboratorních myší. První výsledky naznačují, že by tahle technologie klonování z kapky krve mohla mít široké použití. Sám Ogura navrhuje, že by ji bylo možné využít při záchraně kriticky ohrožených druhů, které často mívají chronické potíže s rozmnožováním.

Klonování z periferní krve přináší oproti jiným tkáním výrazné výhody. Odběr buněk pro klonování jinak bývá brutálním zásahem do těla klonovaného nešťastníka, někdy je dokonce nezbytné klonované zvíře zabít. Pokud jde o původní myšlenku záchrany a dalšího množení cenných genetických linií laboratorních myší, existují i jiné způsoby, které nezahrnují přenos tělních buněk. Vyžadují ale fungují samčí zárodečné buňky, což ale může být v případě myší zmutovaných až na kost problém. V tuto chvíli proto nejsou tak univerzální, jako Ogurovo klonování z kapky krve. To ale na druhou stranu neznamená, že by na nové technologii už nebylo co zdokonalovat. Ogurův tým se teď soustředí na vylepšování úspěšnosti klonování po přenosu jader buněk z periferní krve, aby spolehlivost této metody dohonila její jednoduchost.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka PhD.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

(orig).Biology of Reproduction 89: 24.

(doplň.) RIKEN Research Highlights 16. 8. 2013, Wikipedia (Somatic-cell nuclear transfer).