Minimozky vytvořené s pomocí zubů zkoumají lidskou socialitu

Mohou maličké mozkové organoidy odhalit záhady sociálního chování? Vědci jsou přesvědčeni, že ano. Minimozky vypěstované z kmenových buněk ukazují rozdíly mezi mozky lidí, kteří mají ohromné problémy být sociální, a lidí, kteří nejsou schopni svou hypersociálnost udržet v rozumných mezích. 

Alysson Muotri z Kalifornské univerzity v San Diegu a jeho kolegové vytvořili minimozky tak, že vystavili kmenové buňky z dřeně dětských mléčných zubů koktejlu růstových faktorů, díky čemuž z nich vyrostly miniaturní verze mozku.

U takto vzniklých minimozků se vyvinulo až šest vrstev mozkové kůry. Právě mozková kůra je u člověka výrazně členitější a složitější než u jiných druhů zvířat. Sídlí zde centra pokročilého myšlení a chování, včetně sociální chování vůči okolí.

Vypěstované minimozky mají asi 5 milimetrů v průměru. Podle Muotriho nejsou sice tak důkladně členěné, jako skutečný dospělý lidský mozek, ale docela připomínají mozek v embryonálním stavu.

Ve snaze pochopit, jak vývoj mozku souvisí s projevy sociálního chování, vypěstovali vědci minimozky z mléčných zubů dětí s autismem a Rettovým syndromem, u nichž je postižení spojeno se značně omezeným sociálním chováním. Dále vytvořili minimozky ze zubů dětí s Williamsovým syndromem, které jsou naopak nezvladatelně sociální a vřelé i vůči naprosto cizím lidem, a také ze zubů běžných dětí.

Badatelé zjistili, že minimozky z kmenových buněk dětí s autismem obsahují méně neurálních spojení. Minimozky od dětí s Williamsovým syndromem mají zase abnormálně vysoký počet neurálních spojení. A minimozky z mléčných zubů dětí bez těchto poruch mají počet neurálních spojení někde uprostřed mezi těmito extrémy, což přináší zajímavé informace o povaze zmíněných poruch. Výzkum na minimozcích ukazuje, jak užitečné mohou být organoidy pro vědce i lékaře.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: