Jsme před propastí?

Předseda Akademie věd ČR profesor Jiří Drahoš varuje před neblahými důsledky rozpočtových škrtů na financování Akademie, pod kterou vidí propast (viz např. Lidové noviny 20.6.2009). Kdo jsou pamětníci vědí, že postavení vědy jako levobočka začalo za reálného socialismu, kdy vzniklo ministerstvo MŠMT. Ono T vyjadřuje tehdejší preferenci, že hokejisté jsou důležitější než věda a spartakiáda posiluje státostranu, kdežto různé pavědy - jako genetika a kybernetika - ji naopak oslabují. Když po roce 1989 se ozývalo volání pro zřízení ministerstva pro vědu a vzdělávání, jako je tomu v jiných státech, nebyla k tomu „politická vůle."

Dalším dědictvím doby, kdy SSSR byl náš vzor, je rozštěpení vědecké obce na vysoké školy a akademii. Důsledky popsal profesor Václav Pačes při bilancování své funkce předsedy Akademie: ta vychovává (fakticky) a nevychovává (úředně) a vysoká školy bádají (fakticky) a nebádají (institucionálně). Obě instituce si už vytvořily profesní, organizační a prestižní pevné buněčné stěny, takže „fúze protoplastů" je prakticky neproveditelná.

Třetím přežívajícím reliktem je (až na vzácné výjimky) názor veřejnosti, že věda, která by vydělávala peníze a spolupracovala s firmami, se špiní a stává se nedůvěryhodnou. Vyjádřil to na akademon.cz diskusní nikoli neobvyklý příspěvek šifry Zephir: „Pokud by si měla Akademie přivydělávat na pokusech firmy jako je Monsanto, opravdu by bylo lepší ji zrušit." Vidět, že duch soudruhů stále žije. Pokrok je v tom, že dotyčný už nechce takový bolševický názor spojovat se svým jménem.

Podívejme se jinam. V roce 2000 EU vytýčila program ERA - Evropský výzkumný prostor. Praví se v návrhu: „Evropská trh produktů biotechnologie, představující v současnosti [rok 2000] 60 miliard € ročně, se má rozšířit v příštích pěti letech na 250 miliard €." A dále: „Soukromý sektor financuje přes polovinu a realizuje dvě třetiny evropského výzkumu a technologického pokroku. Investice mezinárodními a mnohonárodními koncerny jsou na vysoké úrovni a dokonce se zvyšují."

V čerpání soukromých prostředků na vědu a výzkum máme složitější situaci než vědci ve velkých státech EU, natož v USA nebo Japonsku. Velké průmyslové podniky jsou u nás většinou vlastněny zahraničními firmami a ty mají výzkumná centra spojená s mateřskými podniky. Zvláště v současné obtížné situaci, kdy mnoho z nich musí propouštět, nebudou výzkum přesouvat k nám. Nezbývá proto než prorazit nápadem či nevšedním objevem. Když jsem pracoval na Ústavu makromolekulární chemie ČSAV, byl tento ústav víceméně nezávislý na státních dotacích, protože hlavní příjmy šly z poplatků za patenty profesora Wichterleho a jiných skupin zejména na hydrogely a jejich lékařské využití. Podobně získal nemalé prostředky Ústav organické chemie a biochemie hlavně za virostatika a pracoviště Ústavu experimentální botaniky v Olomouci díky propojení rostlinné molekulární biologie a farmacie. Bohužel, ani patentování není stále mezi vědci patřičně doceněno.

Další možnosti jsou v oblasti vývoje zemědělské biotechnologie. Odrůdy vyvinuté v jiných klimatických a ekologických podmínkách se mohou přenést k nám jen po důkladném vyzkoušení, případně po došlechtění křížením s našimi domácími odrůdami. Zejména to platí pro transgenní odrůdy. Jsou-li rezistentní proti hmyzím škůdcům, biologie těchto škůdců je u nás odlišná, než v prostředí, odkud se plodiny přebírají. Stejně tak je odlišný i soubor necílových organismů, a je proto nezbytné v našich podmínkách ověřit jejich účinnost a bezpečnost. U herbicid tolerantních odrůd - snad i EU je někdy docení a povolí - nutno kontrolovat možnost křížení s u nás volně rostoucími rostlinami a také respektovat, že dosavadní aplikace herbicidů vytvořila již rezistentní populace plevelů.

I naši vědci vyvinuli některé transgenní odrůdy, např. brambor se sníženým obsahem cukrů v hlízách nebo len. Kdyby se ukázalo, že je nadějné je uplatnit na trhu, pak bez spolupráce s kapitálově silnou firmou je to nereálné. Takový krok vyžaduje stovky milionů USD.

Z toho je zřejmé, že prostor pro spolupráci v zemědělské biotechnologii se silnými nadnárodními firmami je značný a můžeme, narozdíl od jiných středoevropských států, nabídnout klidné prostředí, kde nehrozí, že „aktivisté" mobilizovaní různými Zephiry zničí pokusné plochy. Významným faktorem je i příznivý postoj našich zemědělců k transgenním plodinám a zkušenosti, které v rámci evropských předpisů a pověr spotřebitelů postupně získávají. K tomu přistupuje mezinárodní pověst našich pracovišť, které základním i terénním výzkumem přispěly k souboru experimentálních fakt o účinnosti a bezpečnosti transgenních odrůd. Máme tedy dosti možností v zemědělské biotechnologii se propasti vyhnout. Jde o to, aby i naše vláda v tom byla nápomocna, alespoň racionálním postojem.

Autor: Prof. Jaroslav Drobník