Jiří Nantl: Evropa odsouzena k zaostávání

 

Rozhodnutí Soudního dvora EU z 25. července o rozšíření působnosti evropské směrnice o geneticky modifikovaných organismech (GMO) prošlo v Česku prakticky bez povšimnutí. Přitom jde o zcela zásadní věc pro budoucnost zemědělství v Evropě, naši schopnost zajistit si potravinovou bezpečnost a přizpůsobit zemědělskou produkci stále dynamičtějším změnám klimatu. Proč?

 

Počet lidí na světě se zvyšuje – během příštích třiceti let přesáhne 10 miliard. Jelikož není prostor ke zvětšování plochy zemědělsky využitelné půdy – naopak v důsledku urbanizace a eroze se její plocha spíše zmenšuje –, je nutné s rostoucí populací úměrně zvyšovat produkci potravin na jednotku plochy půdy. Klíčovou výzvou budoucnosti je tedy lidstvo uživit, a to za podmínek měnícího se klimatu, které způsobují vysychání krajiny a extrémní výkyvy počasí. Problém se nyní viditelně projevuje především v mimoevropských oblastech – uvádí se například, že za určitých podmínek existuje prostor až pro sedmnáctinásobné zvýšení produktivity zemědělství v Africe – a na našem kontinentu jej pociťujeme až zprostředkovaně, v podobě migrační krize. Vysychání půdy však stále více zaznamenáváme i u nás a dlouhodobě se nevyhneme zásadním důsledkům tohoto jevu.

 

 

 

Součástí řešení je zlepšování vlastností plodin, aby lépe snášely měnící se klimatické a další podmínky, byly odolnější vůči škůdcům, případně měly větší výživovou hodnotu. Rostliny, stejně jako jiné organismy, se do jisté míry na měnící se podmínky ve svém okolí adaptují i zcela přirozeně, evoluční cestou. Některých vlastností (například vyššího výnosu plodin) evoluční cestou dosáhnout vůbec nelze. Proto rozvoj lidské civilizace jde ruku v ruce s řízenými zásahy do genetických vlastností rostlin a hospodářských zvířat, tedy šlechtěním.

 

Opravdu nová etapa šlechtitelství nastala s rozvojem biologických věd v posledních desetiletích. Genetické modifikace se staly zásadními pro světovou ekonomiku, a to nejen v oblasti potravin. Například 96 procent indické produkce bavlny (Indie je jejím největším producentem na světě) pochází z genetické modifikace. To přispívá k dostupnosti oblečení a dalších komodit. Pozitivní ekonomické i ekologické dopady GMO potvrdila německá studie z roku 2014: ukázala, že nasazení GMO plodin vedlo v některých zemích světa ke snížení použití pesticidů o 37 procent, zatímco výnosy plodin se zvýšily o více než 20 procent.

 

Evropská regulace GMO je silně ovlivněna zejména obavami z možných negativních důsledků genetických modifikací, při nichž dochází k přenosu dědičné informace mezi různými druhy (transgenozi), a averzí proti takové podobě „křížení druhů proti přírodě“. To se promítlo do směrnice o GMO z roku 2001, která transgenozi podrobuje velmi restriktivnímu regulačnímu procesu.

Naproti tomu náhodná mutageneze prováděná působením ionizujícího záření či chemických mutagenů je podle evropského práva z režimu GMO vyňata! Důležité je rozumět tomu, že evropská směrnice reguluje primárně uvolňování GMO do přírody. Neznamená to, že by se GMO plodiny například nemohly dovážet (významná část krmných směsí pro dobytek je dnes GMO). Ze strategického hlediska tak Evropská unie v roce 2001 přijala rozhodnutí, že v oblasti plodinového zásobování bude dovozcem, závislým na zbytku světa.

 

Počátek tohoto desetiletí však přinesl další zásadní technologii, která umožňuje editaci vybraných genů (objev biologického mechanismu zvaného CRISP-Cas9 je horkým kandidátem na Nobelovu cenu). Tento biotechnologický postup je založen na současné schopnosti vědy zcela „rozluštit“ strukturu genomu a poznat funkci jeho jednotlivých písmen a přepsat cíleně podle požadovaných vlastností. Je nutné říci, že tento postup z technického hlediska nevyžaduje přenos DNA z jednoho organismu na druhý ani použití chemických mutagenů či radioaktivního záření. Přesná genová editace cíleně mění předem definované vlastnosti organismu. Jde o skutečnou biotechnologickou revoluci.

 

 

 

Zde se právě vracíme k evropské směrnici GMO a rozhodnutí Soudního dvora EU. Ten posuzoval spor vyvolaný francouzským svazem malých farmářů, kteří se obávali, že šíření geneticky editovaných plodin odolných proti škůdcům by ohrožovalo životní prostředí a zdraví spotřebitelů – a implicitně také dotace na ekologický způsob hospodaření, jak je dosud chápán. Soudní dvůr nakonec rozhodl upřednostnit „princip předběžné opatrnosti“, na němž je směrnice GMO založena. Toto rozhodnutí však postrádá jakékoliv racionální zdůvodnění a v mnoha jiných částech světa se již stalo předmětem výsměchu.

 

Důsledky rozhodnutí evropského soudu jsou nedozírné. Ačkoli obavy ze škodlivých dopadů GMO nebyly za desítky let nikdy vědecky prokázány, EU má nejrigoróznější regulaci GMO na světě. Soudní rozhodnutí tuto regulaci rozšiřuje na technologie, které jsou přitom při dnešním stupni poznání jednoznačně ještě bezpečnější než dříve známé postupy, včetně těch, které byly z rozsahu působnosti směrnice v roce 2001 vyňaty.

 

Důsledkem bude zaostávání kontinentu. Vzhledem k obrovským regulativním nákladům spojeným s uplatňováním směrnice se bude samotný vědecký výzkum a vývoj v této oblasti přesouvat do států s příznivějšími podmínkami. Průmysl a jeho investice budou následovat. Evropské zemědělství bude ztrácet konkurenceschopnost, zato zvyšovat politickou závislost na dotacích. V dlouhodobém horizontu budou potraviny v Evropě dražší, než by musely být.

 

Pokud tedy evropské státy a celá Unie nevezmou v úvahu vývoj v oblasti biologie a biotechnologií. Je čas otevřít diskusi o zásadní revizi evropského práva v oblasti GMO, jejíž vznik byl významně tažen ideologickými důvody a v každém případě se odehrál za zcela jiného stavu poznání. Nesporně jde o téma, které zasluhuje racionálně promyšlené pozice členských států.

 

Mgr. Jiří Nantl, LL.M., ředitel CEITEC MU, pro Lidové noviny

 

Převzato se svolením autora