Homeopatie

Homeopatie je obor, mohli bychom říci vědní obor, také bychom mohli pokračovat jako - vědní obor medicíny. Ale také bychom mohli použít spojení alternativní medicíny. Nebo také bychom mohli definovat homeopatii slovy odpůrců, jako „nejdražší cukr na světě“ atd. Příznivců i odpůrců je mnoho. Lidé, kteří na homeopatii nadávají, je spousta, ale pokud byste se kohokoliv z nich zeptali na princip, nebo i jen na úplně základní informace, většinou jen pokrčí rameny a prostě neví. 

Trocha historie

Vraťme se tedy k úplným začátkům homeopatie, tedy o 200 let zpátky k jejímu zakladateli, německému lékaři Samuelu Hahnemannovi (1755-1843). Nový směr medicíny vyšel z jeho postoje k tehdejší medicíně. Hahnemann tvrdil, že pouštění žilou a přemrštěné dávky léků víc pacientů zabije, než zachrání.

Jedním krokem jeho nové strategie bylo snížení léčebných dávek, tak aby byly pro pacienta přínosem a ne újmou. Druhou myšlenkou pak bylo „léčení podobného podobným“. Tuto myšlenku poprvé vyslovil v 5. století př.n.l Hippocrates: „Similia similibus curentur“. To, co Hahnemanna přimělo začít uvažovat o těchto možnostech, byla práce na překladu knihy edinburského lékaře, Williama Cullena. Hahnemannovi se nelíbilo jeho pojetí informací týkajících se použití chinovníku. To jej vedlo k prvním experimentům na své osobě a zjištění, že u zdravého člověka tento lék vyvolá stejné příznaky, jako je malárie.

V roce 1796 byla oficiálně uvedena homeopatie publikováním článku „O novém léčebném principu“, V roce 1810 následovalo jeho stěžejní dílo „Organon racionálního lékařství“, během dalších let následoval „Organon léčebného umění“.

Název získala homeopatie spojením dvou řeckých slov – homois (podobný) a pathos (choroba, utrpení). V 19. století se vývoj homeopatie urychlil díky velkým léčebným úspěchům při epidemii cholery v Londýně. 20. století bylo pro homeopatii bojem o přežití, ale v druhé polovině století se opět dostala na výsluní.

Základní principy

Většina látek používaných v homeopatii je rostlinného původu, některé jsou organického a některé patří mezi minerální látky. Aby byla možná aplikace principu léčby podobného podobným, je důležitá podrobná znalost rostlinných zdrojů, obsahových látek a jejich účinku. Homeopatický lékopis obsahuje na 500 monografií účinných látek.

Základem homeopatického léku jsou základní, nebo matečné homeopatické tinktury, které se dále ředí podle určitých principů. Běžně se používají D-decimální (1:10) a C-centimální (1:100) metody ředění. Číslice u zkratky pak udává počet takovýchto ředících procesů.

Negativní argumenty

Základem pro potlačení myšlenky o homeopatii je bezesporu koncentrace. Lidé své myšlenky, argumenty a osobní postoje staví na přísné logice, tedy na potlačení čehokoliv statisticky málo pravděpodobného. Ukážu vám teď trochu jiný pohled na homeopatii, zapomeňte teď na fanatiky, kteří homeopatii už z principu zatracují, ale také zapomeňte na fanatiky, kteří podporují pouze homeopatii. Ani jeden přístup není dobrý, protože v první řadě jde o člověka, jde o jeho zdraví, fyzickou a psychickou pohodu, prostě o rovnováhu. Komerce, politika ani nic dalšího na faktech nic nezmění.

PROTI  lidé nevěří, že tak nízké koncentrace účinných látek mohou přimět lidský organizmus k uzdravení, pokud bychom se bavili o množství účinné látky v počtech molekul, pro laickou veřejnost to zjednodušíme - ředění 5CH se pohybuje v milionech miliard molekul, tedy v počtu někde kolem 10¹⁴ až 10¹⁵, u vyšších ředění samozřejmě počet molekul rapidně klesá, logika vysokého ředění potlačuje samotnou přítomnost látky

PRO     na druhou stranu lidem nedělá problém chápat, že jediná zmutovaná molekula v organizmu vyvolá rakovinu a následně smrt člověka

PROTI  lidé, kteří absolvovali léčbu homeopatií, mluví často o nulovém efektu, proto je pro ně homeopatie nesmysl

PRO     na druhou stranu, asi byste našli jen málo lidí, kteří jsou léčeni klasickou medicínou, že by byli nadšení, jak jim nějaký lék okamžitě pomáhá, a je jedno jestli jsou to kapky do nosu, antibiotika, antialergika…a nikdo nemluví o tom, že klasická léčba je nesmysl, který nemůže fungovat

PROTI  častým argumentem je „víra tvá tě uzdraví“, homeopatie působí jen na ty, kteří tomu věří

PRO     ovšem, ale psychická složka je součástí jakékoliv léčby, protože pošramocená psychika je součástí každého onemocnění, pokud pacient nebude chtít, neuzdraví ho žádná léčba, ani ta klasická

Lidské podvědomí je velký zrádce nás lidí. Lidé si chválí léky, které dostali od lékaře a netuší, že je to placebo – např. cukr v želatinových tobolkách. Na druhou stranu je podvědomí ochotno člověku přitížit, jen aby mohl říci, že se mu po homeopatii přitížilo. Netuší přitom, že opět dostal placebo. To stejné, které si někdo jiný tak vychvaloval. 

Zamyšlení nakonec

Jak vidíte, homeopatie není ničím zvláštnějším, než klasická léčba. V rámci každé léčby by měla být rovnováha. V případě těžkých onemocnění by se člověk neměl spoléhat jen na jedinou možnost a to platí ve vztahu k jakékoliv léčbě.

Lidé v naší zemi mají hodně velmi zvláštní pohled na medikaci. Množství je pro nás velmi důležité. Čím více účinné látky, tím lépe. Příkladem jsou vitamín C a echinacea, přitom i vitaminem C lze předávkovat a předávkování echinaceou je také velmi „příjemná záležitost“.

Homeopatie ale není jediná, která využívá nízkých koncentrací účinných látek. Jako příklad lze uvést tzv. Fyziologickou regulační medicínu, která stejně jako homeopatie pracuje s nízkými koncentracemi a fyzickou rovnováhou lidského těla.

Na co by ani odpůrci ani příznivci homeopatie neměli zapomínat je, že v boji s nemocí ani tolik nezáleží na nástroji, jako na výsledku.

Autor: RNDr. Lenka Grycová, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité  zdroje:

Léčivé rostliny, Ottův průvodce přírodou, 2010, Praha.

D.Peters: Moderní lékař, IKAR 2007, Praha.

J.Grünwald, C. Jänicke: Zelená lékárna, Svojtka 2007, Praha.