Genetika ovlivňuje hojení ran

Hojení rány je složitý a komplikovaný proces. Pokud probíhá bez narušení, často si jej ani nevšimneme. Drobné ranky a oděrky na kůži se hojí bez jakékoliv léčby ve velmi krátkém čase. Teprve pokud je tento proces nějak narušen - například různými chronickými chorobami či dalšími nepříznivými vlivy - stává se tento proces často velmi zdlouhavým a někdy i neúspěšným. Kromě standardních faktorů ovšem ovlivňuje hojení ran - jako všechny procesy v našem těle - i genetika. Jeden takový příklad nám ukazuje nová studie skupiny japonských autorů.

Ránu si můžeme představit jako narušení celistvosti určitého tělesného povrchu. Může zasahovat jak do kůže tak i do dalších - hlouběji umístěných tkání. Existuje celá řada úrazových mechanizmů, kterými může rána vzniknout. Podle toho pak rozlišujeme rány řezné, sečné, bodné, tržné, zhmožděné či dokonce rány střelné a rány kousnutím. Kromě faktorů mechanických se na vzniku rány mohou uplatňovat také jiné faktory - například faktory chemické či radiační (Wald, 2010). Rána tedy může vzniknout mnoha způsoby, její hojení má však vždy několik základních fází (Stroncek a Reichert, 2008).

Nejprve se objeví fáze zánětlivá. Na počátku této fáze dochází ke srážení krve, které zastaví případné krvácení a napomáhá „slepení" okrajů rány (Stroncek a Reichert, 2008). Poté se začne uplatňovat vlastní zánět, který se rozvíjí vždy (bez ohledu na infekci rány). V průběhu zánětu dochází k infiltraci okolí rány celou řadou imunokompetentních buněk, jejichž antigeny a produkty pomáhají dále moderovat celý proces hojení (Havran a Jameson, 2010).

Na fázi zánětu navazuje tzv. fáze proliferace. V této fázi se uplatňují hlavně základní vazivové buňky - fibroblasty, které se začínají množit a produkovat mezibuněčnou hmotu (například kolagen) (Wald, 2010). Neméně důležitá je tzv. angiogeneze, tedy proces novotvorby cév. Právě nové cévy zajišťují nezbytné zásobování oblasti hojící se rány potřebnými látkami (Grofová, 2010). V proliferační fázi dochází k velké produkci kolagenu, vyplňuje se oblast rány a dochází k opravě pokožkového krytu (reepitelizace rány) (Stroncek a Reichert, 2008).

Následuje definitivní dokončení hojení rány, někdy označovaném jako fáze diferenciace, kdy dochází k finálním úpravám kolagenních vláken a celkovému zatažení rány (Stroncek a Reichert, 2008; Wald, 2010).
Průběh hojení rány samozřejmě nemusí být vždy jednoduchý. Existuje celá řada faktorů, které mohou hojení rány prodloužit, respektive jej ztížit. Patří sem například infekce, nedostatek vitamínů (Vitamin C je důležitý pro syntézu kolagenu) či jiných živin nebo různé chronické choroby (Stroncek a Reichert, 2008; Grofová, 2010). Typické je například obtížné hojení ran při diabetu mellitu (Wald, 2010). Komplikované rány se samozřejmě hojí déle a obtížněji než rány drobné.

Nyní již k samotné genetice. Existuje celá řada vrozených předpokladů, které naši schopnost obnovy poraněných tkání ovlivňují. Patří sem například faktory našeho imunitního systému (Havran a Jameson, 2010). Skupina japonských vědců se zaměřila na jinou část procesu hojení a to na proces neovaskularizace - tedy na tvorbu nových cév. Ve své studii (Ishida et al., 2012) popsali vliv exprese genu CCR5 na proces hojení. Tento gen, který je lokalizovaný na chromozomu 3 (pozice 3p21.31) kóduje specifický receptor pro chemokin CCL5, který proces neovaskularizace ovlivňuje (Ishida et al., 2012). Přesněji jde o ovlivnění specifické migrace tzv. EPC (endothelial progenitor cells - zárodečných buněk endotelu) do oblasti hojení rány, kde tyto buňky dávají za vznik novým cévám (Ishida et al., 2012). Jak bylo dokázáno vědci na myším modelu - jedinci s vyřazeným (mutovaným) CCR5 genem mají proces hojení ran výrazně narušený a prodloužený.

Výsledky této studie mohou do budoucna přinést řadu užitečných poznatků pro léčbu ran, zejména u osob s jejich prodlouženým hojením.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Originální studie:

Ishida, Y., Kimura, A., Kuninaka, Y. et al. (2012) Pivotal role of the CCL5/CCR5 interaction for recruitment of endothelial progenitor cells in mouse wound healing. J Clin Invest. pii: 43027. doi: 10.1172/JCI43027. [Epub ahead of print]

Další použité zdroje:

Medical News Today: Gene Mutations Linked To Problems With Wound Healing

Grofová, Z. (2010) Perorální nutriční doplňky u hojení ran. Medicína pro praxi. 1:33-41.

Havran, W. L., Jameson, J. M. (2010) Epidermal T cells and wound healing. J Immunol. 184(10):5423-8.

Stroncek, J. D., Reichert, W. M. (2008) Overview of Wound Healing in Different Tissue Types. in Indwelling Neural Implants: Strategies for Contending with the In Vivo Environment. Boca Raton (FL): CRC Press; Chapter 1.

Wald, M. (2010) Hojení ran za patologických podmínek. Interní medicína pro praxi. 10:494-398.

Obrazové přílohy:

fáze hojení: http://commons.wikimedia.org/__wiki/File:Wound_healing___phases.png

kůže: http://www.sxc.hu