Genetické předpoklady k závažné tropické chorobě

Tropické pásmo je místem výskytu celé řady specifických chorob. Často se přitom jedná o choroby velmi závažné, které zvláště v místech obtížně dostupné lékařské péče mohou mít velmi vážné následky. Tropické choroby, ať již infekční či neinfekční povahy, každý rok zahubí tisíce lidí. Přesto v endemických oblastech žije velké množství lidí, kteří se příslušné chorobě dokážou velmi dobře vyhýbat a onemocní jen výjimečně. Vysvětlením jsou různé genetické předpoklady, které činí některé osoby náchylnějšími a některé obecně rezistentnějšími k rozvoji určitého onemocnění. Podrobnější informace o takovéto rezistenci samozřejmě mohou hodně pomoci při vývoji nových metod léčby, proto se vědci těmito chorobami intenzivně zabývají. Tentokrát se jim podařilo objevit podrobnosti o genetické predispozici k vzácné formě lymfedému, označovaného jako podokonióza.

Lymfedém je obecné označení pro klinické příznaky objevující se na základě selhání lymfatického systému (Klauzová, 2010). Lymfatický systém normálně odvádí lymfu z jednotlivých tkání a to až do hrudního mízovodu, kde se lymfa vlévá do krevního oběhu. Transport lymfy však může být různými způsoby narušen. Lymfa se pak před místem obstrukce kumuluje a nemůže volně odtékat. To vede k několika komplexním procesům, které ve zkratce způsobí vznik otoků, které se postupem času stávají velmi tuhými (Klauzová, 2010).

Příčin lymfedému existuje celá řada. Obecně to mohou být příčiny vrozené (lymfedémy jsou typické například u Turnerova syndromu) a získané. Ze získaných příčin pak může jít například o úraz, záněty nebo onkologická onemocnění (Klauzová, 2010).

V tropických oblastech (zejména Afriky) se lymfedémová onemocnění vyskytují ještě v dalších souvislostech. Známá je tzv. sloní nemoc neboli elefantiáza. Při ní dochází k rozvoji masivních lymfedémů, postihujících mimo jiné i dolní končetiny, které postupem času nabývají na výrazném, až monstrózním objemu a připomínají tak sloní nohy (Richards et al., 2011). V oblastech tropické Afriky vznikají tyto lymfedémy často jako následek infekce parazitem Wuchereria bancrofti, česky Vlasovec mízní (Richards et al., 2011). Tyto hlístice se do mízního systému člověka dostanou pomocí hmyzího vektoru (často různými druhy komárů) a způsobí tak dlouhodobý zánět a blokádu v mízním systému (Richardset al., 2011). Na základě tohoto postižení se u lidí rozvíjí výrazné klinické projevy, které v oblastech nedostupné lékařské péče znamenají výrazný zdravotní problém.

V Africe existuje ještě jedna endemická oblast, kde se choroba podobná elefantiáze způsobené parazity vyskytuje i z neinfekčních příčin. Touto oblastí je oblast Guraghe v Etiopii, která leží přibližně 200 kilometrů jihozápadně od metropole Addis Ababa (Indolfi et al., 2009). V této oblasti, ležící přibližně 2500 metrů nad mořem, se nachází zvláštní vrstva červené, výrazně alkalické půdy vulkanického původu, která je navíc ovlivňována častými dešťovými srážkami (Indolfi et al., 2009). Jde o rozsáhlou zemědělskou oblast, kde místní obyvatelstvo nenosí prakticky žádnou obuv a na polích pracuje naboso (Gail, 2008). Chronický kontakt kůže na dolních končetinách s touto alkalickou půdou má silně negativní účinek na lymfatický systém a může vést právě až ke vzniku výrazného lymfedému (Gail, 2008). Prevence by byla v tomto případě přitom velmi jednoduchá. Stačí používat alespoň základní obuv a dodržovat pravidla hygieny, obojí však může být v socioekonomických podmínkách některých afrických oblastí velmi problematické (Gail, 2008). Zajímavou skutečností je ovšem fakt, že ne  u všech osob vystavených stejným podmínkám a stejné práci v alkalické půdě se nakonec chronický lymfedém rozvine (Ayele et al., 2012). Skupina amerických vědců se tak podrobněji zabývala genetickými predispozicemi u těchto osob a pokusila se identifikovat geny, které tuto predispozici ovlivňují (Ayele et al., 2012). V rámci této asociační studie provedli celogenomové mapování celkem u 194 postižených osob a 203 zdravých kontrol z oblasti jižní Etiopie. Vědcům se z množství SNP (jednonukleotidových polymorfismů) podařilo identifikovat několik konkrétních polymorfismů v oblasti genů pro HLA systém II. třídy, které tuto predispozici pravděpodobně ovlivňují (Ayele et al., 2012). Konkrétně byla potvrzena riziková podstata alel HLA-DRB1*0701, DQA1*0201, DQB1*0202) a haplotypu HLA-DRB1*0701-DQB1*0202 (Ayele et al., 2012). Varianty v HLA systému mohou mírně ovlivňovat buněčnou imunitní reakci, čímž v konečném důsledku také ovlivní reakci organizmu na setkání s cizorodými látkami (Ayele et al., 2012).

Výsledky této studie mimo jiné opět upozorňují na skutečnost, že i naše reakce na různé škodlivé faktory zevního prostředí je do značné míry genetickými predispozicemi ovlivněna.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Originální studie: Ayele, F.T., Adeyemo, A., Finan, C. et al. (2012) HLA class II locus and susceptibility to podoconiosis. N Engl J Med. 366(13):1200-8.

Připraveno podle: Medical News Today: Genetic Basis Of Tropical Foot And Leg Lymphedema Identified

Další použité zdroje:
Gail, D. (2008) Podoconiosis: let Ethiopia lead the way". The Ethiopian Journal of Health Development. 22(1):1-2.

Indolfi, G., Fontanazza, S., Silenzi, F. (2009) Clinical images: Podoconiosis: foot edema resulting from regional geochemistry. Arthritis Rheum. 60(5):1539.

Klauzová, K. (2010) Diagnostika a léčba lymfedému. Interní medicína pro praxi. 12(1):36-40.

Richards, F.O., Eigege, A., Miri, E.S. (2011) Epidemiological and entomological evaluations after six years or more of mass drug administration for lymphatic filariasis elimination in Nigeria. PLoS Negl Trop Dis. 5(10):e1346.

Obrazové přílohy:

Podokinóza: http://www.genome.gov/pressDisplay.cfm?photoID=20265

Farmář trpící podokinózou: http://www.genome.gov/pressDisplay.cfm?photoID=20267