Genetická příčina melanomu nalezena v nekódující DNA

Melanom je maligní nádor kůže vycházející z pigmentových buněk – melanocytů. Jde o mediálně velice známý nádor, zejména proto, že mezi jeho základní rizikové faktory patří i opalování. Také maligní melanom je, jakožto onkologické onemocnění, v základu onemocnění genetické. Dnes již známe některé mutace, které mohou zvyšovat naši náchylnost ke vzniku melanomu, a také mutace, které nacházíme v buňkách melanomu v průběhu jejich maligní transformace. Studie amerického týmu autorů, která vyšla v prestižním časopise Science, ukazuje další nové genetické mutace spojené s melanomem, které můžeme nalézt v buňkách melanomu.

Maligní melanom patří mezi známé a obávané nádory. Jde o maligní nádor kůže vycházející z tzv. melanocytů – pigmentových buněk kůže, obsahujících barvivo melanin (Čelakovský a Pizinger, 2012). V jeho výskytu existují značné geografické rozdíly: zatímco v České republice připadá na 100 000 obyvatel 12-14 nových případů melanomu ročně, v Austrálii je to až 40 nových případů na 100 000 obyvatel (Ditrichová a Tichý, 2006). Maligní melanom je přitom považován za jeden  z nejagresivnějších a nejzhoubnějších nádorů vůbec (Tsao et al., 2012).

Jedinou opravdu účinnou léčbou maligního melanomu je chirurgické odstranění nádorové hmoty. To je ovšem účinné pouze v raných stádiích onemocnění, zjednodušeně jde o takové nádory, které nezasahují hlouběji než 1mm do kůže (Ditrichová a Tichý, 2006). V terapii pokročilých nádorů bývá použita i radioterapie či chemoterapie, ty už však příliš neovlivňují celkovou dobu přežití, která je u pokročilého stádia melanomu s přítomností vzdálených metastáz pouze okolo 7 měsíců (Ditrichová a Tichý, 2006). Zachycení nádoru v časném stádiu ovšem může být problematické, zejména pokud se melanom objeví v oblastech, kde jej většina lidí neočekává – např. na místech nevystavených slunečnímu záření, pod nehty, na sliznicích či dokonce v oku a existuje dokonce i nepigmentovaná – amelanotická forma melanomu (Čelakovský a Pizinger, 2012).

Příčin vzniku maligního melanomu je více. Nejdůležitější a také nejznámější příčinou je ultrafialové záření (zejména UVB složka), což v praxi kromě přirozeného slunečního záření zahrnuje také umělé zdroje, například různá horská slunce či solária (Ditrichová a Tichý, 2006; Čelakovský a Pizinger, 2012). Reakce každého z nás na UV záření je ovšem velmi variabilní. Obecně existují různé „fototypy“, které de facto představují naši genetickou predispozici k reakci na UV záření. Světlé fototypy (typ I a II) jsou z tohoto pohledu pro vznik maligního melanomu rizikovější, platí to ale hlavně u dospělých a nikoliv u dětí (Čelakovský a Pizinger, 2012). Genetická problematika predispozice k malignímu melanomu je každopádně velice komplikovaná. Obecně existuje celá řada nádorových syndromu, u kterých byla popsána významná genetická predispozice, a do této skupiny patří i maligní melanom (Albright et al., 2012).

V této souvislosti je v případě maligního melanomu nejčastěji zmiňována mutace v genu CDKN2A (lokalizace: 9p21.3) (Albright et al., 2012, Tsao et al., 2012). Zmiňovány jsou ovšem i některé další geny, např. CDK4, RB1, a některé další geny, zřejmě menšího účinku (Tsao et al., 2012). Zcela zvláštní kapitolou jsou pak genové mutace, které se kumulují v buňkách melanomu v průběhu jejich maligní transformace.

Novým objevem v této oblasti je právě studie amerického týmu autorů, kteří publikovali nový typ mutací, nalezených v buňkách melanomu (Huang et al., 2013). Objev těchto mutací je významný ne z hlediska samotného genu (jde o gen TERT, který kóduje enzym telomerázu, jejíž mutace jsou v nádorových buňkách poměrně běžné), ale z hlediska umístění těchto mutací, neboť nebyly nalezeny v samotném genu, ale až relativně daleko – v regulační oblasti genu TERT. V těchto oblastech genomu jsou přitom patogenní mutace relativně vzácné (Huang et al., 2013).

Tento objev ukazuje, nakolik i nekódující (či námi též možná až příliš pyšně nazvaná „odpadní“) DNA ovlivňuje molekulárně-biologické pochody v našich buňkách. Nalezení dalších mutací, spojených s maligním melanomem nám pomůže opět o trochu více pochopit vznik tohoto závažného nádorového onemocnění a do budoucna nám třeba napomůže i s vývojem nových metod léčby.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Použité zdroje:

Medical News Today: Melanoma Genes Found In "Junk" DNA, http://www.medicalnewstoday.com/articles/255512.php

Text studie:

Huang FW, Hodis E, Xu MJ et al. (2013) Highly Recurrent TERT Promoter Mutations in Human Melanoma. Science. Online first.

Literatura:

Albright F, Teerlink C, Werner TL et al. (2012) Significant evidence for a heritable contribution to cancer predisposition: a review of cancer familiality by site. BMC Cancer. 12:138.

Čelakovský J, Pizinger K (2012) Maligní melanom u dětí. Pediatrie pro praxi. 13(3):117-121.

Ditrichová D, Tichý M (2006) Maligní melanom – nejzhoubnější kožní nádor. Interní Med.  7(8):352–354.

Tsao H, Chin L, Garraway LA et al. (2012) Melanoma: from mutations to medicine. Genes Dev. 26(11):1131-55.