Genetická predispozice ke chlopenní vadě

Kardiovaskulární onemocnění patří spolu s onkologickými onemocněními mezi nejvýznamnější příčiny nemocnosti a úmrtí po celém světě. Určitý problém s kardiovaskulárním systémem (ať již léčený nebo neléčený...) má možná větší množství našich spoluobčanů, než si vůbec myslíme. Navíc se toto procento samozřejmě dále zvyšuje s narůstajícím věkem. Jedním z častým problémů jsou tzv. chlopenní vady - tedy defekty, které postihují srdeční chlopně a tím také přímo souvisí s pozměněnou (narušenou) srdeční funkcí. Nejčastější chlopenní vadou ve stáří (a jednou z nejčastějších kardiovaskulárních obtíží v pokročilém věku vůbec) je stenóza aortální chlopně. Četnost této vady narůstá s věkem, nicméně se rozvine jen u některých jedinců. A právě tato skutečnost vedla k podrobnějším studiím, které se zabývaly eventuálními predispozicemi pro tuto chlopenní vadu. Nová studie dánských vědců ukazuje, že by i pro riziko vzniku této vady ve stáří mohla genetická predispozice opravdu existovat.

Srdeční vady představují v medicíně významnou skupinu chorob a to napříč různými věkovými kategoriemi. Již u malých dětí se můžeme setkat s různými vrozenými srdečními vadami, naopak ve stáří se často setkáváme s vadami, které vznikaly až postupně v průběhu života.

Chlopenní vady postihují srdeční chlopně, jejichž hlavním úkolem je usměrňování toku krve v průběhu srdečního cyklu. Porucha struktury srdeční chlopně se následně také projeví poruchou její funkce - tedy buď stenózou (zúžením, které zhoršuje průtok krve skrze chlopeň) nebo insuficiencí (tedy nedostatečnou funkce chlopně, projevující se zpětným tokem (Čerbák, 2002).

Prakticky nejčastější chlopenní vadou v dospělém věku je aortální stenóza. Po arteriální hypertenzi a ischemické chorobě srdeční je aortální stenóza dokonce třetí nejčastějších chorobou kardiovaskulárního systému vůbec (Čerbák a Linhartová, 2007). Stenóza aortální chlopně způsobuje omezení výtoku krve z levé srdeční komory a její přetížení. Hlavními klinickými projevy jsou bolesti na hrudi (stenokardie), dušnost a někdy pak i krátké poruchy vědomí (synkopy) (Čerbák, 2002). Výskyt této chlopenní vady prokazatelně stoupá s věkem, velmi častá je u pacientů (mužů i žen) nad 75 či dokonce 80 let věku (Koudelková, 2009). Hlavní možností léčby této choroby zůstává chirurgická rekonstrukce chlopně pomocí mechanické chlopenní protézy nebo bioprotézy (Čerbák, 2002; Koudelková, 2009). Stále více je ale nutné zvažovat i budoucí možnosti farmakoterapie - přičemž medikamentózní léčba by mohla být cílena tak, aby zamezila postupnému ukládání cholesterolu (a následnému zvápenatění) v oblasti chlopní; dosud však neznáme takovou doporučenou farmakoterapii, která by mohla zcela nahradit chirurgické řešení, které i dnes zůstává hlavní léčebnou metodou u aortální stenózy (Čerbák, 2011).

Dřívější hypotéza, že v patogenezi kalcifikované aortální stenózy jde pouze o následky dlouhodobého opotřebení srdeční chlopně způsobené stářím, se dnes již nezdá být zcela platná a o možnostech časnější diagnózy/léčby (Čerbák, 2011). Jak již bylo zmíněno, v etiologii aortální stenózy hraje určitou roli i ukládání cholesterolu (podobně jako v případě aterosklerózy v cévách) a celkové poškození okolní výstelky. Dřívější studie zjistily, že v etiologii aterosklerózy hraje mimo jiné významnou úlohu tzv. lipoprotein(a), který se na transportu cholesterolu přímo podílí (Tsimikas a Hall, 2012).

Tým Dánských vědců ve své nové studii (Kamstrup  et al., 2013) vycházel z dosud známých faktů. Pokud na degenerativní stenóze aortální chlopně mohou mít vliv stejné faktory jako na aterosklerózu, bylo by vhodné se na tyto faktory podívat blíže. Vědci vycházeli ze základního soboru již existujících prospektivních studií a zaměřili se na možnou asociaci zvýšených hladin lipoproteinu(a) a výskytu aortální stenózy. A výsledky jim daly za pravdu. Celkem bylo studováno 454 osob s aortální stenózou a byla prokázána statisticky významná spojitost nejen se zvýšenými hladinami lipoproteinu(a), ale i s konkrétními alelami genu pro lipoprotein(a) (Kamstrup  et al., 2013).

Výsledky této studie přímo propojují problematiku dvou významných skupin kardiovaskulárních chorob - a to sice aterosklerózu a chlopenní vady. Přestože propojení patogeneze bylo logicky předpokládáno, je citovaná studie dánských autorů jedním z prvních přímých průkazů této asociace. Do budoucna nám zjištěné genetické souvislosti snad pomohou s diagnostickými možnostmi.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Použité zdroje:

Medical News Today: Predicting risk of valvular heart disease

Text studie: Kamstrup, P.R., Tybj?rg-Hansen, A., Nordestgaard, B.G. Elevated Lipoprotein(a) and Risk of Aortic Valve Stenosis in the General Population. J Am Coll Cardiol. Online first S0735-1097(13)05582-4.

Literatura:

Čerbák, R. (2002) Chlopenní srdeční vady. Interní Med.  3:132-138.

Čerbák, R. (2011) Farmakoterapie a progrese aortální stenózy. Interv Akut Kardiol. 10(5–6): 240-244.

Čerbák, R., Linhartová, K. (2007) Novinky v léčbě aortální stenózy. Interní Med. 2:88-90.

Koudelková, E. (2009) Chirurgická léčba aortálních vad ve stáří. Interv Akut Kardiol. 8(4): 182–185.

Tsimikas, S., Hall, J.L. (2012) Lipoprotein(a) as a potential causal genetic risk factor of cardiovascular disease: a rationale for increased efforts to understand its pathophysiology and develop targeted therapies. J Am Coll Cardiol. 60(8):716-21.