Efekt fénixe: Nanočásticemi vzkříšené proteiny jsou aktivnější

Denaturované proteiny často vytvářejí nebezpečné shluky, které hrají významnou roli v řadě závažných onemocnění, jako jsou Alzheimer, Parkinson nebo Huntington. Proto bychom měli věnovat velkou pozornost mechanismům, které souvisejí s denaturací a opětovnou renaturací proteinů.

David Avnir z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě, Vladimir Vinogradov z ruské ITMO University a jejich kolegové přišli na to, že denaturované proteiny nejen lze vzkřísit, ale že jsou ještě navíc výrazně aktivnější, než byly původně.

Tento zvláštní jev, pojmenovaný „efekt fénixe“ odhalili při experimentech s tepelně denaturovanými molekulami proteinu karbonické anhydrázy v koloidním roztoku anorganických nanočástic oxidu hliníku.

Když se jim roztok změnil v gel, tak se nanočástice oxidu hliníku začnou navzájem vázat a vytvářet tím mechanický tlak na molekuly proteinu. Výsledkem pak je, že molekuly proteinu skončí jako vzácná zvířata v klecích z nanočástic. Takto vytvořené klece jim zabrání ve zhoubném shlukování a zároveň jim mohou umožnit obnovit původní prostorovou strukturu. Když vědci porovnali aktivitu původních a pomocí nanočástic vzkříšených proteinů, tak se ukázalo, že aktivita těch vzkříšených dosahovala 180 procent aktivity původních proteinů.

Výzkum by mohl mít praktické využití například při výrobě léků, které zahrnují aktivní proteiny. Celá řada takových léků získává proteiny z buněčných kultur. V buněčné kultuře ale proteiny často bývají v denaturovaném stavu, z něhož by je snad bylo možné vzkřísit.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: