Hlavní strana Novinky z českých biotechnologií Blíže k cílené terapii

Blíže k cílené terapii

Datum: 20.9.2012

Jak předejít zbytečným komplikacím v podobě aplikace neúčinné léčby u pacientů trpících rakovinou? Vědci ze Středoevropského technologického institutu CEITEC přináší první výsledky výzkumu zaměřeného na metalothionein – potenciální marker neúspěšné léčby. Vědci se studiem vztahu této bílkoviny a rakovinného bujení zabývají již 10 let.

„Je to bílkovina, která hospodaří s esenciálními kovy, jako zinkem či mědí, v našem těle, a my věříme, že tohle je právě ta cesta, která ji spojuje s nádory,“ řekl Právu Vojtěch Adam. Esenciální kovy jsou nezbytné pro růst nádoru a vědci se domnívají, že metalothionein slouží jako jejich transport do místa dotyku se zdravou tkání. „Tuto myšlenku už jsme se pokusili ověřit a máme velmi zajímavé výsledky, věříme, že tohle spojení existuje,“ vysvětluje Adam. Pokud by se podařilo podrobně popsat, jak k tomu dochází, dalo by se v budoucnu zabránit tomu, aby nádor získával tolik potřebné kovy na místo s největší aktivitou. Vědci se zabývají i dalším aspektem metalothioneinu – pravděpodobně stojí za resistencí některých lidí na terapii založenou na lécích obsahující platinu. Tento druh medikamentů je přitom jedním z nejpoužívanějších. „Jdeme si za tím, že právě tento protein je ten důvod, proč jsou někteří z nás na některé nádory rezistentní na léčiva založená na těžkých kovech,“ doplnil Adam. Pokud se po začátku chemoterapie dlouhodobě zvýší hladina metalothioneinu, znamená to, že nádor se brání a ostatní buňky v těle jsou zasaženy plnou silou. Tato bílkovina by se tak dala brát jako marker nefungující léčby. „Takže jim strašně ubližujete, ale nádoru to nic nedělá. Kdyby to lékař zjistil, může tím pacientovi ulevit od pravděpodobně velmi málo účinné léčby,“ vysvětlil Adam.

„Mělo by se to používat, ale pro klinickou praxi je tento postup příliš vzdálený. Při léčbě nádorů se lékaři drží standardních postupů a protokolů. Když selže první, nastoupí druhý, pak třetí, a když nefunguje ani poslední, tak už nic není. Osobně bych chtěl vědět, že když dostanu dávky léku obsahujícího platinu, že to k něčemu bude. Že se nestane jen to, že budu mít více podlomené zdraví a nádoru se nic nestane,“ řekl profesor René Kizek.

Ačkoliv jsou si lékaři vědomi nových poznatků, jen složitě opouštějí zaběhnuté postupy.„Kdyby se náš model rozpracoval, tak by nemuselo dojít třeba ani k první dávce podání léku obsahujícímu platinu, pokud bychom už věděli, že je vůči ní člověk rezistentní. Každý z nás je jiný, každý člověk reaguje jinak, proto by bylo dobré udělat tento předkrok, a ne jít rovnou na léčbu podle protokolu. Říká se tomu personalizovaná medicína, nyní se ji snaží prosazovat i Evropská unie,“ řekl Adam.„Protokoly fungují plošně na většinu pacientů, ale ne individuálně. Naopak personalizovaná medicína je způsob, jak léčbu přizpůsobit individuálně, a já věřím, že tam by měla medicína směřovat. Je přece zbytečné používat léčbu, o které mohu zjistit, že nebude fungovat, a která by přitom navíc pacienta jen poškozovala,“ doplnil Kizek.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.