Bioinkousty pro 3D tisk orgánů

Biotisk celých orgánů pro transplantace ještě dnes zní jako z divokého scifi příběhu. Přitom se již na obzoru rýsuje reálná možnost výroby nových ledvin, jater, srdcí a dalších orgánů pacientům, pro něž jsou životně důležité.

Yong Huang z Floridské univerzity v Gainesville a jeho kolegové nedávno v časopisu Americké chemické společnosti (ACS) Langmuir publikovali studii dynamiky 3D biotisku, která posouvá výrobu tkání a orgánů na zakázku zase o něco blíž.

Badatelé podotýkají, že biotisk náhradních orgánů má slibný potenciál řešit chronický nedostatek vhodných orgánů pro transplantace. A kdybychom dovedli vyrobit orgány z buněk samotného pacienta, podstatně by to snížilo riziko jejich odmítnutí.

V současnosti existuje několik různých technologií biotisku, mezi nimiž hraje nejvýraznější roli tisk bioinkoustem. Ten se používá k tisku rozmanitých živých buněk, od buněk z vaječníku křečka až po lidské fibroblasty, běžné buňky lidského těla. Až do teď ale nikdo nezkoumal, jak se bioinkousty chovají, když opustí trysky biotiskárny. Právě na to se zaměřili Huang a spol.

Testovali bioinkousty s různou koncentrací myších fibroblastů a s hydrogelem z alginátu sodného. Ukázalo se, ze přidání většího množství buněk do bioinkoustu omezuje velikost výsledných kapiček a také snižuje rychlost, s jakou se rozptylují. Obrysy náhradních orgánů jsou zase o něco jasnější.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: