Hlavní strana Autorské články a zajímavosti ze světa biotechnologií Geny ovlivňují nižší funkci naší imunity ve stáří

Geny ovlivňují nižší funkci naší imunity ve stáří

Datum: 18.7.2012

Imunitní systém člověka představuje životně důležitou soustavu, která nás chrání před celou řadou infekčních chorob - virových, bakteriálních i parazitárních. Mimo to nás také chrání před škodlivým vlivem vlastních, například nádorových buněk. Funkce imunitního systému se v průběhu lidského života vyvíjí. Ve stáří ovšem aktivita imunitního systému, podobně jako aktivita jiných systémů, začíná klesat. Za tímto snížením funkčnosti ovšem možná nestojí pouze dlouhodobé opotřebení, ale dost možná jde o geneticky řízený proces. Tomu alespoň nasvědčují výsledky poslední studie skupiny amerických autorů, které byly publikovány v časopise Genetics.

Imunitní systém je velice komplexní soustava, která náš organizmus chrání před vnitřními a vnějšími patogeny. Imunitní systém má několik složek. Můžeme například rozlišovat nespecifickou (přirozenou) a specifickou imunitu; v rámci specifické poté ještě humorální (protilátkovou) a buněčnou imunitu (Petanová, 2007).

Účinnost imunitního systému se v průběhu života mění. Nízká je například ve velmi raném věku. Přibližně do prvního půl roku věku je každý z nás chráněn převážně přenesenými protilátkami od matky, teprve později se do obrany těla proti infekci začíná více zapojovat náš vlastní imunitní systém (Šedivá, 2011). Postupem času, v době dospívání a časné dospělosti, tato funkce dosahuje svého maxima. Funkci a účinnost imunitního systému můžeme navíc ovlivnit řadou různých postupů, například pasivní či aktivní imunizací (očkováním) či imunomodulační léčbou (Nouza a Nouza, 2008). Ve starším věku pak začíná účinnost imunitního systému postupně slábnout a ve stáří již dosahuje jen malé části své původní účinnosti (Pae et al., 2012). S tím bohužel souvisí také snížená imunita seniorů a jejich vyšší náchylnost k rozvoji různých infekcí.

Vliv opotřebení na molekulární, buněčné i orgánové úrovni je v souvislosti s postupným stárnutím organizmu dobře popsán (Pae et al., 2012). Tato změna v průběhu času ovšem není způsobená pouhým „opotřebením" imunitního systému, je nejspíše výsledkem zcela odlišné genetické regulace. Jak ukazuje nová studie týmu amerických autorů (Felix et al., 2012), na modelovém organizmu lze takovouto genetickou souvislost poměrně dobře vysledovat. Vědci prováděli výzkum na modelovém organizmu, octomilce (Drosophila melanogaster). Vytvořili celkem dvě skupiny mušek, které se vzájemně lišily svým věkem. Jedna by odpovídala přibližně lidem pubertálního věku, druhá (starší) pak reprezentovala střední věk (Felix et al., 2012). Obě tyto skupiny pak vědci nakazili stejným kmenem bakterií (Escherichia coli) a hodnotili reakci mušek na infekci a její případné rozdíly. Klíčovým bylo zejména studium genové exprese u obou typů skupin, které vědci zjišťovali pomocí speciálních genetických čipů (Felix et al., 2012). Závěrem lze shrnout, že vědcům se opravdu podařilo najít odlišnou genovou aktivitu u obou těchto skupin mušek. Dosažené výsledky svědčí pro skutečnost, že u starších jedinců je genetická regulace imunitní odpovědi určitým způsobem odlišná od jedinců mladších

Poznatky, jako je tento, velmi významně posunují naše znalosti ohledně imunitního systému kupředu. Díky nim, budeme v budoucnosti schopni lépe hodnotit kapacitu imunitního systému každého individuálního jedince a na základě těchto znalostí budeme moci přistoupit k individualizované diagnostice i léčbě.

Autor: MUDr. Antonín Šípek

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.