Zvládneme oživit mamuta?

Slavná historie mamutů trvala téměř pět miliónů let. Během této doby kolonizovali velkou část planety a úspěšně čelili nejrůznějším prostředím, které přitom potkali. V nesmírně proměnlivém světě ledových a meziledových dob žily ohromné druhy ledových stepí a ve stejném čase i roztomilí ostrovní zakrslíci, kteří by se dnes bezesporu uplatnili jako podivuhodní domácí mazlíčci. Pak najednou všude ve světě přichází jejich konec, jako blesk z čistého nebe. Přesto, že ve věci vymření mamutů stále pokračují odborné dohady, skoro nikdo již dnes nepochybuje, že hlavním strůjcem náhlého odchodu mamutů byli naši mlsní a šikovní předci. Nejmladší známá populace mamutů obývala Wrangelův ostrov, zastrčený v Čukotském moři, 500 kilometrů severně od polárního kruhu. Zdejší mamuti vymizeli zřejmě před pouhými 3 650 lety, nijak překvapivě právě v době příchodu prvních lidí do těchto nehostinných končin. Byl to ale opravdu definitivní konec mamutů?

Molekulární badatelé rozhodně věří, že nebyl. Podle všeho je právě znovuoživení mamutů jedním z klíčových snů dnešní vědy. A tenhle sen není nereálný. V geologickém pojetí času mamuti vlastně vymřeli velice nedávno, skoro včera. Jejich pozůstatky nacházíme ve vcelku příhodných podmínkách, takže z nich lze s trochou štěstí získat kvalitní DNA. Odborníci odhadují, že jenom ve zmrzlé půdě Sibiře leží pozůstatky více než 150 miliónů mamutů, někteří z nich vcelku. Zároveň dnes stále máme k dispozici jejich velmi blízké příbuzné srovnatelné velikosti, totiž dnešní slony. Ti se tak mohou stát dárci vhodných buněk pro molekulární technologie vedoucí k vytvoření fungující embrya mamuta a také nezbytnými adoptivními matkami nových mamutů. Šance mamutů na návrat mezi živé jsou tedy poměrně slušné a mnozí odborníci navzdory mnohým nesnázím již zjevně očekávají jejich brzký příchod.

Vědci už v podstatě poskládali genom mamuta srstnatého (Mammuthus primigenius), jehož zmrzlé mršiny se dodnes nacházejí na Sibiři i jinde po chladných krajích severní polokoule. V takových fosiliích jsou i chlupy a právě v nich se dobře hledá DNA dávných mamutů. Podle Stephana Schustera a Webba Millera z Pennsylvania State University se genom mamutů srstnatých liší od genomu dnešních slonů afrických (Loxodonta africana) přibližně v pouhých 400 000 místech. Podle všeho by v blízké budoucnosti mohla existovat technologie, se kterou by vědci přepsali genom ve sloním vajíčku na mamuta a pak už by asi nebyl problém odchovat mamutí mládě.

V dnešní době také stále probíhají snahy využít buněk z relativně čerstvé tkáně zmrzlých mamutů k naklonování mamutích embryí. Akira Iritani z Kyoto University a jeho lidé nedávno ohlásili další projekt získání fungujících jader z buněk mamutů a jejich přenos do sloních vajíček, z nichž bylo odstraněno jejich původní jádro. Japonští badatelé se o něco takového snaží již od 90tých let a několikrát již úspěšně odebrali vzorky kožní a svalové tkáně z vhodných pozůstatků mamutů na Sibiři. Zatím se ale vždy ukázalo, že většina takto získaných buněk měla jádra zničená růstem krystalků ledu a jejich snahy vyzněly do ztracena.

V roce 2008 oznámila Sayaka Wakayama z RIKEN Center for Developmental Biology v japonském Kobe s kolegy, že se jim povedlo naklonovat zdravé laboratorní myšky z buněk zmrazených přirozeným způsobem po dobu 16-ti let v teplotě mínus 20°C. Právě podle výzkumu Wakayamové a spol. navrhl Iritani novou technologii izolace nepoškozených buněčných jader ze zmrzlých tkání mamutů, kterých je pouhých 2 až 3% z celkového počtu buněk v těchto tkáních a jejich následné klonování. Případní noví mamuti samozřejmě nebudou stoprocentně původní a mitochondrie plus další buněčné komponenty dostanou do vínku od slonů.

Iritani a spol. k novému projektu přizvali Minoru Miyashitu z Kinki University, který je ředitelem Tennoji Zoo v Osace. Skrze něj získají vajíčka z mrtvých slonic přinejmenším v japonských zoologických zahradách. Iritani nakonec vytvořil mezinárodní tým oživovatelů mamutů a spolupráci nabídl i ruské výzkumné laboratoři pracující s mamuty a dvěma amerických specialistům na umělé oplodňování zvířat. Právě oni by měli implantovat vytvořené embryo mamuta do adoptivní sloní matky, která ho po příslušné době porodí.

Odhodlaní Japonci se dušují, že pokud všechno půjde podle plánu, tak by se mládě mamuta mohlo narodit už za pět či šest let. To by bylo samozřejmě naprosto úžasné a celý svět by to sledoval se zatajeným dechem. Nezbývá, než jim velmi intenzivně držet palce a přát jim úspěch, který by navždy změnil náš pohled na realitu. Jako potomci lidí, kteří mamuty ve snaze zajistit vlastní obživu a prestiž vymazali z povrchu zemského, to vlastně těmto pozoruhodným chobotnatcům tak trochu dlužíme.

Autor: Stanislav Mihulka, PřF JU, České Budějovice

Použité zdroje:

Originální článek: Yomiuri Shimbun: Scientists aim to bring mammoth back to life. Physorg 16.1. 2011.

Obrazové přílohy:

Navždy jen kostry? Mamut v brněnském Muzeu Anthropos. Kredit: HTO, Wikimedia Commons

Wrangelův ostrov dnes. Kredit: US NOAA.

Ljuba, mumie měsíc staré mamutí holčičky z poloostrova Jamal. Kredit: Erik LeCar, Wikimedia Commons.