Peníze na výzkum, GMO a demokracie

Athenaeum pro 21. století, iniciativa ustavená v průběhu srpna 2009, uspořádala 4. září ve spolupráci s časopisem Vesmír neformální seminář k otázkám vědy a politiky. Profesor (na Boloňské univerzitě) Václav Bělohradský do této diskuse zatáhl geneticky modifikované organismy a transgenozi vůbec. Následně vypukla diskuse, které se zúčastnili jak filozofové, za které přispěl mj. Martin Škabraha, Matěj Šuster a Jan Matonoha, tak přírodovědci, které zastupoval např. Vladimír Wagner - nukleární fyzik.

Václav Bělohradský uvedl biotechnologii jako příklad nedemokratičnosti vědců, když prohlásil, že námitky některých vědců k označování potravin obsahujících GMO jsou příkladem arogance vědců a jejich paranoické nedůvěry k veřejnosti. Použití techniky fluorescenčního proteinu k průkazu přenosu genů a označování tkání či buněk již dříve označil za příklad nesmyslné vědy a tudíž plýtvání penězi.
Ponechme stranou zásadní neznalost biotechnologie a sympatie Václava Bělohradského k autentické levici, ke které patrně počítá (nikoli neoprávněně) Greenpeace a podobné agitátory, a podívejme se na další debatu o vědě. To proto, že ač to diskutující neuvedli, blížila se myšlenkově snaze některých států (v čele s Rakouskem) zavádět do schvalovacího procesu transgenních plodin tzv. socio-ekonomické faktory.

Hynek Bíla shrnul tyto názory přednesené v diskusi do následujících tezí:
Vědecký pokrok není demokraticky legitimní, mění svět bez výslovného souhlasu většiny lidí.
Věda je autoritářská instituce, která svou samotnou existencí blokuje určité cesty poznání.
Existuje riziko, že politika bude ovládnuta rigidními vědeckými postupy, aniž by v ní zbylo místo pro názory a postoje občanů.

Právě navrhované socio-ekonomické faktory mají uplatnit „názory a postoje občanů" a legalizovat zákazy GMO z důvodů, „že si je občané nepřejí." Tedy nikoli objektivní vědecky podložené negativní vlivy, jak to vyžaduje mezinárodní právo a také existující (avšak nedodržovaná) evropská legislativa, ale třeba pověry a předsudky občanů mají být legálním důvodem zákazu GMO. Tak vyznělo francouzské předsednictví a stanovisko již bývalého komisaře Dimase.

V uvedené debatě například Matěj Šuster soudí, že pokud občané považují třeba výzkum v oblasti geneticky modifikovaných organismů (GMO) za protiřečící Božímu zákonu a stojící „proti přírodě", lidovou iniciativou vyvolají referendum, v jehož rámci se jednoznačně vysloví pro to, aby státní dotace takového výzkumu byly zrušeny. Tak si představuje demokratizaci vědeckého výzkumu a jeho financování. Obecně platí, že pokrok musí být napřed odsouhlasen lidem.

Realisticky dodává: Je sice velmi pravděpodobné, že dnešní spíše nepříznivé názory lidí na GMO jsou z valné většiny založeny na nepodložených předsudcích, ale v takovém případě holt musejí ti, kdo financování dotyčného výzkumu z peněz daňových poplatníků prosazují, přesvědčit svými argumenty dostatečný počet občanů, že jsou jejich názory mylné.

Celá diskuse je založená na modelu „lidové demokracie", tedy paternalistické role státu, který všechno řídí a současně se ve všem opírá o názor "lidu". Je deformovaná nepochopením základního výzkumu a úlohy finanční podpory.Těžko si lze např. představit, že rodiče těch, kdo si dnes nedovedou představit život bez mobilů a MP trojek, by před šedesáti lety demokraticky hlasovali pro státní financování výzkumu polovodivosti.

Podpora veřejnosti novým směrům ve vědě současně spojená s jejich financováním má daleko přirozenější a prakticky ověřenou podobu. Ilustruje ji sám vznik transgenose, čili techniky rekombinantní DNA. Jeho začátek, který probíhal na Kalifornské Univerzitě v San Francisku (UCSF), financovala firma Eli Lilly & Co, protože měla podnikatelský záměr levně vyrábět lidský inzulín. Později vedoucí skupiny molekulárních biologů na UCSF Herbert Boyer se dohodl s Robertem Swansonem, investorem rizikového kapitálu, a založili (každý vkladem USD 500) firmu Genentech. Ta vydala akcie a občané hlasovali. Ne v referendu, ale nákupem akcií. Dne 14. října 1980 burza na Wall Street dala po otevření do prodeje 1,1 milionu akcií Genentech po 35 USD. Za 20 minut jejich cena byla 89 a večer uzavírala na 711/4. Boyer a Swanson, získali po 66 milionech USD a firma vyráběla pro diabetiky lidský inzulín. Ani stát Kalifornie, ani federální instituce USA se do toho nepletly. Vývoj technologie neplatili daňoví poplatníci, ale jen ti, kdo nové technologii věřili a vsadili na ni své peníze.
Tento způsob financování základního výzkumu a hlasování nákupem akcií spin-off firem je osvědčený a vyvolal obrovský pokrok biotechnologie. Děkujeme mu za lidský inzulín, bezpečný růstový hormon nepřenášející priony, bezpečný koagulační faktor, nepřenášející HIV a další farmaceutické produkty. Blouzniví teoretici lidové demokracie by místo vyhlášení projektu firmou Eli Lilly organizovali referendum, zda všichni občané mají zaplatit výzkum techniky rekombinantní DNA. Takové „demokratické" referendum by asi v sedmdesátých letech minulého století těžko uspělo (ostatně dnes také ne).

Uvedená historie ukazuje ještě další zásadu: když firma pro podnikatelský záměr potřebuje něco vyzkoumat, tak si výzkum zaplatí. Živě si dovedu představit nadšení taxikáře v Los Angeles nebo prodejce ojetých aut v San Francisku, jak ze svých daní platí „aplikovaný výzkum", který umožní firmě Eli Lilly porazit na trhu s inzulínem Novo Nordisk. Názor, že stát, tedy občané, budou takový výzkum financovat formou státní dotace na vědu a jeho výsledky pak vědci na zlatém podnosu dodají firmě, aby si zvýšila zisk, je možný asi jen v Česku.

Autor: prof. Jaroslav Drobník