Není to vitamín D, ale UV záření, co limituje roztroušenou sklerózu

Studie, prováděné na myších, ukazují, že vliv slunečního záření na roztroušenou sklerózu může být mnohem složitější, než se doposud zdálo.

Zdá se, že ultrafialová složka slunečního záření působí jako omezovač roztroušené sklerózy, ale pravděpodobně ne takovým způsobem, jak většina vědců dříve určila. Právě toto přináší nová studie prováděná na myších.

Pokud se toto potvrdí, může to být velký zlom v pohledu na hypotézy, které nabyly důvěryhodnosti v posledních desetiletích. Zpráva o této studii se objevila 22. března 2010 v magazínu National Academy Of Sciences.

Vědci předpokládali, že roztroušená skleróza je v tropických oblastech vzácná, protože se u tamních obyvatel bohatě vytváří vitamín D jako ochrana proti UV záření rovníkové oblasti. A co více, roztroušená skleróza je mnohem častější v severních oblastech Evropy a Severní Ameriky než v oblastech jižních.Tato zjištění vedla k tomu, že se vědci domnívali, že zvýšená hladina vitamínu D ochraňuje tamní obyvatele od roztroušené sklerózy. Tato hypotéza se stala známá jako hypotéza zeměpisné šířky.

Z výše uvedených poznatků by vyplývalo, že lidé s nedostatkem vitamínu D by byli mnohem více náchylní na výskyt roztroušené sklerózy. Avšak tento vztah nikdy nebyl potvrzen. „V minulých experimentech, ve kterých byl zkoumán vliv vitamínu D na roztroušenou sklerózu u myší, se právě nic takového nepotvrdilo," podotýká Hector DeLuca, biochemik na University od Winsonsin v Madisonu.

„Prostě to nedávalo smysl", říká DeLuca. „Proto jsem se rozhodli jít zpět a napadlo nás zkusit, jestli náhodou ultrafialové záření nehraje nějakou roli ve vztahu s roztroušenou sklerózou."

Při roztroušené skleróze jsou napadány a porušovány myelinové pochvy, které kryjí povrch nervů v centrálním nervovém systému. V několik sériích testů na myších se povedlo DeLucovi a jeho týmu navodit podmínky odpovídající lidské roztroušené skleróze. Dokázali to tak, že do myší vpravili speciální látku, která právě ona poškozená na myelinových pochvách působí.

Vědci vystavili některé myši UV záření před a po aplikování látky. Další skupina myší dostala pouze injekci s látkou a nebyla ozařována.

Myši, které byly vystaveny UV záření, mnohem lépe snášely následky aplikace látky napadající myelinové pochvy. A to i přes to, že množství záření nebylo dostatečně velké na to, aby si myši vytvořily velké množství vitamínu D.

V dalším testu vědci podávali myším, do kterých byla vpravena ona speciální látka, různé dávky vitamínu D a naprosto je odřízli od UV záření. Takto upravené myši nedokázaly vůbec snášet následky navozené situace podobné roztroušené skleróze.

„Naším závěrem je, že UV záření je přímo zapojeno do ovlivňování průběhu a výskytu roztroušené sklerózy, avšak nevíme, jakým způsobem," říká DeLuca.

„Hypotéza zeměpisné šířky nepotřebuje žádné zpochybňování," říká George Ebers, neurolog na University of Oxford v Anglii, „protože je naprostá pravda, že výskyt roztroušené sklerózy je podmíněn zeměpisně. Avšak nebezpečí výskytu svoji roli hraje velké množství faktorů."

„Například dřívější výzkum ukázal, že děti ze severních zeměpisných šířek narozené v květnu, po té co jejich matky strávily zimu s malým přísunem slunečního záření, jsou více náchylné na výskyt roztroušené sklerózy než děti narozené v listopadu," dodává Ebers.

DeLuca a jeho kolegové spekulují o tom, jakou přesně roli hraje UV záření v otázce výskytu roztroušené sklerózy a jaká je spojitost s množstvím vitamínu D v krvi. „Jsou potřeba další dlouhodobější výzkumy, abychom došli k nějakém směrodatnému výsledku," zakončuje studii DeLuca.

Autor: Jakub Málek

zdroje: www.sciencenews.org
www.wikipedie.org