Mýty a popularizace vědy

Čteme a píšeme o nových úspěších i nezdarech vědy, ačkoli bychom mohli číst o aférách celebrit, psát o bohatých podnikatelích, nebo kritizovat politiky.

Proč? Důvod vyslovil Dušak Třeštík:

Lidé totiž nejednají tak, jak musí, jak je k tomu nutí hospodářské a politické okolnosti, jednají prostě tak, jak mohou, jak jim to umožňují symboly, ideje, stereotypy, prostě všechny předem připravené obrazy a vzorce tvořící jejich kulturu. Bez nich se nejsou schopni orientovat ve světě a tedy také cíleně jednat. Proto lidé, nebo spíše lidské společnosti, svou kulturu chrání a pěstují jako své nejcennější dědictví, brání je proti každé nevyzkoušené a riskantní změně.

Obraz světa v myslích lidí je sestaven z mýtů. Nedělejme si iluze - platí to i o vědcích. Mýty jsou vždy vzdáleny od ověřitelné skutečnosti a věda má v popisu práce tuto vzdálenost svých mýtů stále zmenšovat. Mýty mají také různý vliv na lidi i společnost: jsou neškodné, zavádějící, škodlivé až nebezpečné. Skoro pětina Evropanů má v mysli obraz světa, kde se Slunce pohybuje kolem Země. Vždyť přece vychází a zapadá. Je to mýtus neškodný, protože nebrání dotyčnému, aby se dožil dlouhého věku, spolehlivě řídil autobus nebo operoval žlučník.

Rozšířený je mýtus, že svět kolem nás byl vyšší bytostí před několika tisíci léty stvořen tak, jak je. Také neškodný. Jeho nositel může být i prezidentem supervelmoci, nebo alespoň vicekancléřem prezidenta menšího středoevropského státu. Mýtus patnáctileté dívky, že kouřením prokazuje svojí vyspělost, je pro ni škodlivý. Mýtus o čisté rase a židovském spiknutí je velmi nebezpečný. Nebezpečný je také mýtus o existenci jakési absolutní či „zjevené" Pravdy, ať se tváří jakkoli. Má totiž často tendenci se prostřednictvím vytvořených struktur šířit „ohněm i mečem". Naše dávná i nedávná historie to názorně dokládá.

V našem oboru biotechnologie je vysloveně škodlivý mýtus, že kukuřice se stane pro naše zdraví nebezpečnou a pro přírodu škodlivou, přeneseme-li do jejích buněk gen z půdní bakterie, kterých denně sníme miliardy. Brání totiž zemědělcům využívat nástrojů, které jim nabízí moderní metody šlechtitelství. Nutí je chránit se chemickými prostředky proti ztrátám způsobeným škůdci a tím škodit přírodě. Kromě toho převaha takového mýtu ve společnosti svádí určité politiky získávat popularitu rozhodnutím, které se řídí mýtem bez ohledu na skutečnost a škody tím způsobené.

Navíc je tento mýtus hodně daleko od ověřitelné zkušenosti. To musí ověřovat odborníci-vědci, kteří po několik let počítají veškerou žoužel v poli s takovouto kukuřicí, nazývanou Bt kukuřice, a s běžnou. Zjišťují skutečnost, že Bt kukuřice na polích žádnou újmu motýlům, broukům a pavoukům nepřináší. Naopak - a na to nemusí být člověk badatel - ukazuje se, že použití chemikálií hubících škůdce přírodu poškozuje. Kdo slyšel dnes křepelky v poli?

Mýty v podobě dawkinsovských mémů mají svůj život, pud sebezáchovy a tendenci se množit. Vytvářejí kolem sebe společenské struktury (Stanislav Komárek je přiléhavě nazývá ekleziomorfní, tj paranáboženské, kléru podobné) a využívají či zneužívají jejich prostřednictvím „životní energii" z ekonomie, politiky či jiných oblastí lidské činnosti. To způsobuje, že mezi mýty neprobíhá hladce „přirozená selekce", která by ty škodlivé a nebezpečné automaticky odstranila. Tomuto procesu musí lidé pomáhat v zájmu příznivého uspořádání lidské společnosti. Vzpomeňme, kolik životů a hodnot stál zánik mýtu o čisté rase a židovském spiknutí.

Taková činnost ve skutečnosti znamená nahrazování jednohomýtu jiným. Proto se obecně soudí, že pro společnost je nejužitečnější obracet se k mýtům, které jsou nejblíže ověřitelné skutečnosti - a jak jsme uvedli, jejich hledání je úkolem vědy. Ta si vytvořila příslušnou strukturu a vypracovala a stále zdokonaluje způsoby, jak tento úkol plnit. Proto je obecně pro společnost přínosem, zařazuje-li si vědecké mýty do obrazu světa. Minimalizuje riziko neblahé srážky představ a skutečnosti. Činnost, která k takovému cíli vede, se nazývá popularizace vědy. Jejím cílem je pomáhat lidem, aby si ve svém obrazu světa nahrazovali mýty od ověřitelné skutečnosti vzdálené takovými, které jsou jí blíže. To má význam kulturní i psychologický, protože působí neblaze, když zjišťujeme, že náš obraz světa se liší od toho, na který v praxi narážíme.

Vzhledem ke škodlivosti určitých mýtů má jejich nahrazování mýty vědeckými i význam zdravotní, případně ekonomický. Není to jednoduché. I škodlivé mýty si vytvořily ekleziomorfní struktury, které poháněné ekonomickými nebo politickými silami je šíří a chrání. Za nahrazení mýtu o obíhajícím Slunci dokonce hrozilo upálení. Abychom se vrátili k Bt kukuřici, víme z nedávné doby, že třeba francouzský prezident z politických důvodů prosazuje mýtus, že stříkání chemického insekticidu na 25 tisících hektarů je pro přírodu příznivější než pěstování Bt kukuřice na této ploše. Z podobných (volebních) důvodů ho následuje německá ministryně zemědělství.

Dne sice upálení nehrozí, ale stále mají vědecké mýty nesnadný život. Stojí-li proti nim prezident nebo ministryně, musí na druhé straně být protiváha. V Německu to byla nositelka Nobelovy ceny a ředitelka špičkového vědeckého ústavu. Kromě toho mýtus o transgenní sóje jako Frankesteinské potravě se v myslích lidí usadí snáze, než vědecké vysvětlování, že genu a bílkoviny, které do ní byly přeneseny, sníme denně miliardy. Někdo to může i odmítnout jako snahu podivínských vědců zkazit mu večeři. Popularizace vědy patří k těm běhům, které nikdy neprotrhnou cílovou pásku, ale běžet se musí.

Autor: prof. Jaroslav Drobník