Muzeomika potvrzuje význam muzeálních vědeckých sbírek

Přírodovědná muzea sehrála zásadní roli v uchovávání vědecké paměti minulých století a desetiletí. Ve skutečnosti jsou ale muzeální vědecké sbírky stále do značné míry nevyužité.

Donedávna bylo pro sekvenování DNA nutné používat moderní tkáně a neporušenou DNA. Historické muzeální sbírky byly tím pádem ze hry. To se teď ale mění, díky rozvoji muzeomiky, tedy aplikaci molekulární biologie, genomiky a bioinformatiky při studiu materiálu v muzeálních sbírkách.

Podle Tarana Granta z Institute of Biosciences a Museum of Zoology na University of S?o Paulo to zahrnuje extrakci, přečtení a analýzu degradované DNA z historického materiálu v muzeích (hDNA), což pak následně umožňuje všechny možné analýzy založené na molekulárních datech.

Nástup muzeomiky byl umožněn technologickým pokrokem v extrakci a čtení DNA, díky němuž je možné pracovat s fragmentovanou či degradovanou DNA, která je typická pro muzeální sbírky.

Současně je nutné řešit nové problémy, především v souvislosti se značným množstvím kontaminující DNA, která pochází z původního prostředí nebo se může dostat do analýz při zpracování vzorků. V tomto směru je možné využívat kontrolovaná prostředí, jako jsou sterilní laboratoře, které minimalizují možnosti kontaminace vzorků.

Autor: RNDr. Stanislav Mihulka, Ph.D.

Zdroj obrázku: Daderot, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0.

Líbil se Vám tento článek? Doporučte jej svým známým.

Více informací najdete zde: