Jak se Evropa a Češi dívají na biotechnologie

Jeden z pravidelných programů EU je důkladné zjišťování názorů Evropanů na určitý problém. Provádí se osobním dotazováním kolem tisíce občanů každého členského státu (jen na Kypru a Lucembursku a Maltě polovičního počtu) a výsledky se pak hodnotí podle států, věku a vzdělání dotázaných. V některých případech se i připojuje podobný průzkum ve státech, které se o členství v EU ucházejí. Výsledky lze najít na http://ec.europa.eu/public_opinion/.

Na počátku letošního roku proběhl takový průzkum na téma biotechnologie. Začínal obecným zjištěním názoru občanů na nové technologie. Jak v Evropě jako celku tak u nás se největší podpoře těší solární energie (87%) a na druhém místě jsou informační technologie se tříčtvrtinovou podporou. Nadpoloviční počet Čechů je příznivě nakloněn jak jaderné energii, tak nanotechnologiím, kdežto v EU jen 40%. Biotechnologii a genové inženýrství podporuje jen málo nad polovinou Evropanů, u nás však 65%. Rekordmanem je kandidát na členství - Island s podporou 79% obyvatel. Na opačném konci je Rakousko s 35%.

Už první podrobná otázka týkající se biotechnologií je zajímavá z hlediska našeho srovnání s Evropou. Týká se hodnocení různých informačních zdrojů, které dotazovaný zařazoval jako užitečné či neužitečné pro společnost. Výsledky ukazuje tabulka 1.

Tabulka 1

Je daný informační zdroj z hlediska biotechnologie užitečný nebo neužitečný pro společnost

(v %, zbytek do 100% jsou nerozhodní)

Tato tabulka má několikerý význam. Především ukazuje, který informační kanál je nejúčinnější pro šíření věcných informací o biotechnologii. Jsou to jednoznačně lékaři následovaní vědci a spotřebitelskými organizacemi. Názor náboženských představitelů je marginální, kupodivu v EU nižší než v kacířském Česku. Čeští žurnalisté mohou být ve srovnání s EU velmi polichoceni. Je potěšitelné, že u nás na rozdíl od EU je průmysl v očích veřejnosti důvěryhodnější než různí „aktivisté". Na druhé straně není radostné, že EU zákony se těší větší důvěře než zákony národní, a to jak v celé Evropě, tak v Česku. Přitom členské státy nemohou dělat nic jiného, než se těch evropských zákonů držet, a v poslední době sama Evropská komise uznává, že EU zákony o biotechnologii by se měly novelizovat.

Velice sporná je otázka kladená nejen v tomto průzkumu: „Už jste někdy slyšel(a) o geneticky modifikovaných potravinách (což je zkratka pro potraviny vyrobené z transgenních - tedy geneticky modifikovaných - plodin)?" Bylo by zajímavé - vzhledem k výše uvedeným zdrojům - co slyšel ten kdo na tuto otázku odpoví kladně. Pokud slyšel, že je to „Frankensteinská potravina", nebo „Hnusné žrádlo" (francouzská klasika) a nic víc, odpoví ANO? Taková nejistota platí o zjištěném vysokém zastoupení kladných odpovědí v Německu (95%) a Francii (86%). I přes tuto pochybnost je smutné, že čtvrtina našich občanů o GM potravinách nic neslyšela. Nicméně použití transgenních (GM) plodin jako surovin pro potraviny je pro české občany přijatelnější než pro průměrného Evropana. Podobně je tomu s potravinářským využitím klonovaných zvířat viz tabulka 2.

Tabulka 2

Souhlas a nesouhlas s výrobou potravin z transgenních plodin a klonovaných zvířat

V obou případech je však tuzemský i evropský souhlas velmi nízký, ale můžeme být hrdí na to, že našich 36% v podpoře GM potravin je v sedmadvacítce nejvyšší. Předstihuje nás s 38% jen kandidát Island. Klonování zvířat je odmítáno hlavně z ohledu na nejistou úspěšnost procesu, a tedy možné utrpení zvířat. U transgenose je nízká podpora Evropanů důsledkem desinformačních kampaní a celkové politiky EU, která nasadila na transgenní plodiny regulace stejné jaké na prudké jedy a výbušniny, čímž veřejnost upevnila v pověrách o jejich rizikovosti. Právě tyto pověry jsou velmi špatnou vizitkou nejen pro občany, ale především pro politiky EU. Europláč si zaslouží tabulka 3, ale nás potěší.

Tabulka 3

Jak Evropané (%) souhlasí (ANO) či nesouhlasí (NE) s následujícími výroky

I když v Česku považujeme GM potraviny za nepřirozené a v ekonomickém hodnocení jsme rozpolceni, ve dvou kriteriích (označeno !) jsme jim nejvíce naklonění z celé sedmadvacítky. To odpovídá výsledkům na tabulce 4 ukazující, že ve srovnání s EU jsou naši občané obecně příznivěji nakloněni jak transgenosi (přenos genů mezi různými druhy), tak cisgenosi (přenos genů uvnitř jednoho druhu). S použitím pro ochranu jablek proti padlí a strupovitosti souhlasí a nesouhlasí % občanů (Tabulka 4).

Tabulka 4

S použitím této techniky k ochraně jablek

Z pohledu na tabulky 2 až 4 se opět vrací význam zdrojů informace v tabulce 1. Seznam nesmyslných pověr v tabulce 3 je pozoruhodným výsledkem systematické profesionálně a materiálně dobře zajištěné desinformační kampaně vedené různými environmentalisty na základě jakési zjevné pravdy o škodlivosti transgenose. Jde o to, aby ostatní media tuto kampaň nepodporovala a nešířila (u nás to obvykle dělá ČTK). U žurnalistů je to ikona „vyváženosti": když vědec řekne, že sníh je bílý, musí se to vyvážit někým, kdo říká, že sníh není bílý, ale hnědý.

U lékařů, kteří, jak jsme viděli, jsou nejvíce respektováni, je to zase nebezpečí neinformovanosti v jiných oblastech. Varování, že GM plodina (např. brambor Amflora) nese gen necitlivosti na antibiotika, u nich vyvolává hrůzu, protože předávání takového genu patogenům je v lékařství postrachem. Jenže MUDr. není školen v půdní mikrobiologii, takže neví, že gram ornice obsahuje přes miliardu bakterií, z nichž 5 až 50% nese geny necitlivosti na antibiotika. Patrně ani neví, že proces předávání takového genu je snadný v systému bakterie - bakterie, ale velmi nepravděpodobný a spolehlivě neprokázaný v systému rostlina - bakterie.

Minulý komisař Stavros Dimas obdaroval agitátory proti GMO více než 7 miliony euro z EU fondů. Kdyby současný komisař Dalli takovouto částku investoval do šíření věcných informací, bylo by to prospěšnější než snaha povolit legální zakazování schválených transgenních plodin.

Autor: Prof. Jaroslav Drobník

Originální text studie najdete zde.